Zdravotnictví: Soukromé versus státní
Mises.cz: 08. dubna 2017, Jakub Skala, komentářů: 0
Ve dvou článcích, které jsem na Finmagu věnoval státnímu zdravotnictví, na něm nezůstala nit suchá. Nezbývá než představit, jak by fungovalo zdravotnictví, pokud by bylo „necháno napospas“ volnému trhu, a vystavit tyto teze testu v diskuzi.
V minulém textu jsme se podívali na to, kdo dnes platí a kdo čerpá zdravotní péči. Veškeré finance, které zdravotnictví spotřebuje (pro rok 2017 předpokládejme 381 miliard korun), neplatí nikdo jiný než čeští občané, z naprosté většiny lidé ve věku 25–64 let.
V dnešním a příštím článku se budeme věnovat fungování potenciálního zdravotnictví poskytovaného výhradně soukromým sektorem. Nebudu se ovšem pokoušet navrhovat mechanismus přechodu z veřejného systému na soukromý. V textu jen popíšu základní principy, podle kterých by soukromý sektor zabezpečoval zdravotní péči. Jaká přesně by byla skutečnost včetně jednotlivých detailů nelze ale nikdy přesně předpovědět, stejně jako bychom nedokázali v roce 1985 dovodit detaily produkce smartphonů. Nejsme plánovací komise.
Předem je třeba říct, že pokud čtenář hledá záruku, že v soukromém zdravotním systému by byl vždycky každý nemocný za všech okolností vyléčen, pak nemusí číst dále, to zaručit nelze. Stejně jako dnes ve veřejném systému.
Soukromá zdravotní péče
Na volném trhu by se zdravotní péče poskytovala stejně jako jakýkoliv jiný statek. Ve srovnání se současným stavem by to bylo v něčem podobném a v něčem různé.
Tak jako se automobily vyráběly v továrnách za socialismu a vyrábí se v továrnách i dnes na relativně volném trhu, tak i zdravotní péče by z toho pohledu patrně nezaznamenala výraznější změny. Dá se rozumně předpokládat, že by existovaly ordinace jednotlivých lékařů, polikliniky a nemocnice, záchranka… Stejně tak jako jiné oblasti i zdravotnictví by po odstátnění potkaly stovky drobných zlepšení, které by vedly k efektivnějšímu poskytování služeb (rychlejší, kvalitnější, méně nákladné).
Klíčovým rozdílem oproti veřejnému zdravotnictví je financování. Zatímco dnes lidé zdravotnictví financují oklikou (z daní a z odvodů pojišťovnám), soukromé zdravotnictví by ti samí lidé platili přímo: buď formou pojištění, nebo přímými platbami za poskytnutou péči, nebo (a to je nejpravděpodobnější) kombinací obou ve formě nějaké spoluúčasti.
Soukromý systém zdravotní péče by byl z hlediska způsobu financování výrazně spravedlivější než ten současný. Dnes lidé platí za zdravotní péči prakticky jen podle toho, kolik vydělají. Stát jako poskytovatel zdravotní péče bere v úvahu rizikovost zákazníků jen minimálně – ignoruje jejich životní styl, predispozice, zdravotní historii. (Jen s hodně velkou rezervou lze brát za částečné zohlednění nezdravého životního stylu spotřební daň z alkoholu či cigaret.) To samozřejmě výrazně podporuje lidi v tom, aby „plýtvali svým zdravím“, což se následně překlápí do vyšších nákladů na zdravotní péči.
Protiargumenty
Proti soukromému poskytování zdravotní péče existuje řada argumentů – typickým příkladem jsou asymetrické informace mezi doktorem (resp. pojišťovnou) a pacientem nebo nepředvídatelnost potřeb zdravotní péče. To (a další možné protiargumenty) jsou jistě platné námitky. „Problém“ ale je, že podobné námitky bychom mohli vznést i proti jiným službám a jinému zboží, a přesto se lidem podařilo tyto překážky obejít a dané zboží/služby bez problémů prodávat a nakupovat. Možná si to nemusíme chtít přiznat, ale naše zdraví není nic zas tak výjimečného. Tonoucí se stébla chytá, a tak posledním argumentem proti soukromé zdravotní péči bývá: nikde to nefunguje. To ale není pravda.
Soukromá zdravotní péče už existuje. Dokonce u nás. Nejedná se o volný trh tak, jak bych si ho představoval já, ale ve srovnání se státními lékaři jsou třeba takoví zubaři oázou kapitalismu. Pokud by někoho nepřesvědčil tento a další texty o soukromém zdravotnictví, doporučuji konfrontaci se státní realitou v podobě návštěvy zubní pohotovosti ve Spálené (Ne, nedoporučuji. V žádném případě nedoporučuji. Lepší vydržet do pondělního rána, i kdybyste měli spolykat plato Tramalu…).
Cituji sebe: Zdraví je statek jako cokoliv jiného. Platíme za něj, když si kupujeme kvalitnější potraviny, lepší matrace na spaní, bezpečnější auta, lepší vytápění do byty, teplejší oblečení, vitaminy, masáže a bezpočet dalších statků. Je na čase začít si ho kupovat i ve formě kvalitní, dostupné a levné zdravotní péče.
Po dělostřelecké přípravě v tomto článku se tedy příště konečně podíváme na to, co při představě soukromého zdravotnictví děsí většinu lidí – ceny.
Pokračování příště
Zdroj: http://finmag.penize.cz/ekonomika/321387-zdravotnictvi-soukrome-versus-statni