Židé a statistika

Mises.cz: 14. září 2013, HynekRk, komentářů: 5

Asi každý zná různé statistiky, které v minulosti uváděly počty Židů u rozličných profesí, které jsou obecně spojovány s možností získání moci a velkého majetku. Jde typicky o právníky a advokáty, podnikatele, bankéře apod. Židé v těchto profesích často dosahovali početnosti, která dalece přesahovala jejich podíl na populaci v daném místě. To samozřejmě může být podezřelé. Ovšem lidé jsou z fyzického i duševního hlediska různí a mají různé schopnosti. A to i přesto, že některé věci jsou stejné (například jednání ve světě vzácnosti, klesající mezní užitek, preferování volného času před prací). Pokud jsou lidé různí a mají různé schopnosti, tak je logické, že totéž se bude týkat i jejich skupin. Mezi takové skupiny patří i různé národy a náboženská společenství. Tím pádem i národy a náboženská společenství mohou a jsou navzájem různá. Tím se může stát, že jeden národ je v průměru chytřejší anebo hloupější než druhý či je více pracovitější anebo má vyšší IQ, jiný zase více preferuje volný čas apod.

Uvedené početnosti Židů v profesích, které neodpovídaly jejich podílu na populaci, vedly k přijetí tzv. numerus clausus, což byla vlastně dnešními slovy pozitivní diskriminace ve prospěch „nežidů“. Taková omezení se v souladu se vzestupem nacionalismu a socialismu objevovaly především v meziválečné době. V našem prostoru jsou doloženy například pro Polsko nebo i druhou československou republiku či horthyhovské Maďarsko. V Maďarsku například toto opatření ve formě 1. židovského zákona omezovalo poměr občanů židovské víry (nebylo tedy založeno na základě rasových kritérií) u výkonu intelektuálních a svobodných profesí na 40 % a 20 %. Pozdější 2. židovský zákon již definoval žida de facto dle rasových kritérií. Tak se stalo, že více než 10 tisíc pokřtěných katolíků spadalo pod pravomoc tohoto zákona, což pobouřilo zdejší katolickou církev [1].

Andrea Pokludová uvádí, že v Moravské Ostravě činil podíl židovského obyvatelstva na veškerém obyvatelstvu města na sklonku 19. století něco kolem 10 %, z lékařů působících ve městě byla po roce 1900 více jak polovina židovského vyznání, což pravděpodobně byl jeden z nejvyšších podílů v rámci Předlitavska [2]. Profese lékaře patřila a patří k profesím, které jsou tradičně velmi spoutány regulacemi a omezeními konkurence. Cílem není ani tak péče o zákazníky (poskytování nelicencovaných lékařských služeb zdarma není často vůbec omezováno), ale snaha omezit konkurenci, tak aby se díky restrikci nabídky práce dosáhlo zvýšení příjmů těch, co se v daném oboru udrží [3]. Avšak přestože je profese lékaře často spojena s mocenskými praktikami a touhou po dosažení větších příjmů, jde spíše o vliv v oboru zdravotnictví, kdy je průnik do světa velké politiky omezován právě na získání a upevnění tohoto vlivu v tomto oboru. Zajímavé je, že Pokludová uvádí, že lékaři byli účastni na spolkovém životě, a to včetně charitativních a osvětových spolků [4]. Židy bychom ovšem našli v málo kontroverzní pozici inženýrů v ostravských dolech a průmyslových závodech. Někdy kolem roku 1910 zde byl asi každý osmý představitel těchto profesí žid [5].

Thilo Sarrazin uvádí, že u Židů evropské provenience (většinou by mělo jít o aškenázšké Židy) bylo IQ o 15 bodů vyšší než u příslušníků jiných evropských národů a jejich potomků v Severní Americe [6]. To je v souladu s naším úvodním postřehem, že lidé jsou různí, a tím jsou různé i jejich skupiny, do kterých patří i národy a náboženská společenství. Tento výsledek dle Sarrazina koreluje s výrazně nadprůměrnými vědeckými a profesními úspěchy této malé části obyvatelstva: „Od založení Nobelovy ceny v roce 1901 bylo uděleno 204 cen za fyziku a chemii 344 vědcům; 22 procent z nich bylo židovského původu.“ [7] Dle téhož byl v roce 1933, tedy v době začátku nástupu socialismu v Německu, podíl Židů na obyvatelstvu tamtéž 0,8 %. Byli však koncentrováni ve velkých městech (především v Berlíně a Hamburku) a uplatňovali se převážně v obchodě, dopravě a službách. Výrazně nadprůměrně byli zastoupeni v bankovnictví, ve vědě, v médiích (včetně divadelnictví) a také mezi lékaři a právníky, a proto byl jejich profesní a ekonomický úspěch vysoce nadprůměrný. V roce 1928 tvořili Židé 80 % vedoucích členů berlínské burzy, v roce 1910 bylo na německých univerzitách 19 % všech vysokoškolských učitelů židovského původu, na právech a medicíně byl podíl židovských studentů 25 % a na filozofii 31 %, od roku 1905 do roku 1931 získalo Nobelovu cenu za vědeckou činnost 32 Němců, z toho 10 Židů. Židé se uplatňovali i jako ředitelé divadel (v roce 1931 jich bylo mezi 234 divadelními řediteli 50 %) anebo tvůrci divadelních inscenací (75% podíl roku 1930) [8]. Zde vidíme, že Židé se nejen uplatňovali v povoláních obecně často spojovaných s mocí a majetkem (právo, bankovnictví, burza a částečně i média), ale i v povolání, kde byl majetek a moc limitována na daný obor (lékaři) nebo v oblasti, která se vyznačovala jen maximálně intelektuálním vlivem než velkým majetkem a mocí (univerzitní učitel, studovaný filozof či tvůrce divadelní inscenace) či v oblasti dopravy, kterou si asi málokdo spojí s nějakými mocenskými praktikami. Podobně jako doprava se jeví nezávadnými i věda, jako je fyzika či chemie. Uvedené statistiky nejsou však vše, Sarrazin cituje i další statistku z Budapeště: „Kolem roku 1910 polovinu budapešťských lékařů a právníků, čtvrtinu inženýrů a čtvrtinu umělců tvořili Židé. Více než 40 procent žurnalistů, kteří pracovali pro 39 budapešťských novin, byli Židé.“ [9] Vedle provařených právníků a novinářů zde tedy najdeme méně „závadné“ lékaře, umělce a i „nezávadné“ a „skutečné pracující“ inženýry.

Dle Ludmily Nesládkové se u nás po první světové válce někteří Židé, zejména intelektuálové, stávali ateisty a nepřihlásili se ani k židovské národnosti (plně se asimilovali) a brali si za manželky „nežidovky“ (podle víry i národnosti), i když na Moravě snad z jisté setrvačnosti alespoň jedno své dítě ještě učinili Židem [10]. Je logické, že se tím židovský element po stránce náboženství a národnosti redukoval (srovnej s Maďarskem výše), a to v podstatě u části židovské elity. Tato autorka také upozorňuje, že ekonomická aktivita židovských žen byla větší a výraznější než u křesťanských žen [11]. Zajímavé je, že dle této autorky Židé (do josefínských reforem) půjčovali peníze spíše v drobném a středním rozsahu. Ovšem zajímavější je podstatný přínos Židů k rozvoji hospodářství a blahobytu, kdy pro obchodování s Židy existovaly následující výhody: „Za prvé: Pouze Židé měli schopnost dodávat potřebné suroviny ve velkém množství a na jakoukoli vzdálenost, protože využívali spolupráce se svými souvěrci po celé zemi, kdežto vrchnostenské statky nechtěly prodávat své produkty v nepatrném množství jednotlivým řemeslníkům. Za druhé: Tito řemeslníci neměli obvykle hotové peníze na zaplacení surovin, ale Židé jim poskytli úvěr, který spláceli z prodaných výrobků nebo přímo výrobky. Za třetí: Židovský podnikatel měl výhodu nejen v dostatku surovin a hotových peněz, nýbrž měl k dispozici prostřednictvím svých souvěrců i široký tuzemský, ba i zahraniční trh, kdežto nežidovští výrobci byli odkázáni většinou na trhy ve svém bydlišti nebo v jeho blízkém okolí.“ [12] Tímto působením Židů (za spolupráce s řemeslníky) se na lokální trhy dostávaly produkty, které by nemohly být jinak zde vůbec vyrobeny a prodávány, anebo produkty, které díky nižší ceně umožnily lidem něco peněz ušetřit na pokrytí jejich jiných urgentních potřeb.

Jak je patrné, tak Židé prostě nad ostatní obyvatelstvo o něco v něčem vynikali. Nevedlo je to však jen do profesí, které jsou obecně spojovány [13] s možností získání moci a velkého majetku. Větší podíl Židů se v některých regionech nacházel i mezi inženýry, umělci anebo vědci působícími v takových oborech, jako je fyzika anebo chemie. Je tedy vhodné si při zkoumání úžasných statistik o velkém podílů Židů mezi právníky, advokáty, podnikateli a bankéři vzpomenout, že se to týkalo i jiných profesí.

[1] Hlavičková, s. 30 a 31.
[2] Pokludová, s. 76.
[3] Srovnej s Dvořák.
[4] Pokludová, s. 77.
[5] Myška, s. 55. Jde o židy ve smyslu národnostního původu?
[6] Sarrazin, s. 87.
[7] Ibid, s. 87. Sarrazinova kniha byla vydána roku 2010.
[8] Ibid, s. 87.
[9] Ibid s. 87.
[10] Nesládková, s. 66.
[11] Ibid, s. 66.
[12] Ibid, s. 61-62.
[13] Ne ovšem vždy tak tomu bylo, právník na maloměstě mohl být majetkově a mocensky méně významný než vrchní inženýr ve velké továrně ve větším městě.

Literatura:

[1] DVOŘÁK, L. Veřejná ochrana lékařské komory [online, 2008]. Dostupný z (přístup VIII/2013): http://www.libinst.cz/clanky-a-komentare/2312-verejna-ochrana-lekarske-komory/.
[2] HLAVIČKOVÁ, Z. Maďarsko mezi válkami. Režim regenta Miklóse Horthyho. In Lainová, R. aj. Diktatury v rukavičkách? Praha: Triton 2003, ISBN 80-7254-334-2.
[3] MYŠKA, M. Inženýr – Příklad Viléma Jičínského. In Fasora, L. aj. Člověk na Moravě 19. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, ISBN 978-80-7325-147-5.
[4] NESLÁDKOVÁ, L. Sociální stratifikace moravských židů v novověku (18.-20. století). Možnosti zpracování. In: Machačová, J. a Matějček, J. Studie k sociálním dějinám 6. Opava: Slezské zemské muzeum v Opavě 2001, ISBN 80-86224-15-5.
[5] POKLUDOVÁ, A. Lékař – Příklad Františka Boučka a Nikodéma Kroczka. In Fasora, L. aj. Člověk na Moravě 19. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, ISBN 978-80-7325-147-5.
[6] SARRAZIN, T. Německo páchá sebevraždu: jak dáváme svou zemi všanc. Praha: Academia 2011, ISBN 978-80-200-2018-5.