Zločin a trest v libertariánské společnosti

Mises.cz: 01. prosince 2015, Urza, komentářů: 45

Jak jsem avizoval asi před týdnem, LvMI začíná vyhlašovat tematické diskuse, ve kterých bychom každý měsíc rádi vyzývali autory k polemikám na dané téma v článcích i komentářích; v prosinci bychom tedy rádi dostávali (samozřejmě nejen) články na téma „tresty v libertariánské společnosti“. Od několika čtenářů jsme již dostali nějaké tipy na další témata i konstruktivní kritiku, že by se měl jednat o něco méně akademického, což si vezmeme k srdci hned v lednu. Tímto článkem bych však rád otevřel prosincové téma, které ve zkratce zní: Kdybyste byli na pozici někoho, kdo má ve svobodné společnosti možnost významně ovlivňovat (třeba z pozice velmi váženého a respektovaného soukromého rozhodce), jak trestat zločince za porušení něčích vlastnických práv, případně zda je vůbec trestat, jaká by byla Vaše představa o spravedlnosti?

Sám za sebe musím uznat, že v této otázce nemám úplně jasno, respektive mám určitou vizi, ale zdaleka nejsem skálopevně přesvědčen o její správnosti. Všichni se asi shodneme na tom, že ideální případ je, když se oběť a útočník dohodnou na řešení situace bez toho, aby bylo zapotřebí nějakého arbitra, přičemž do takové dohody by neměl určitě nikdo další zasahovat; problém nastává, co dělat v situaci, když ke shodě nedojde a hledáním řešení je pověřen někdo jiný (ať už proto, že jej o to ti dva požádali, nebo to k němu došlo skrze bezpečnostní agenturu či agentury, u kterých je jeden nebo oba zúčastnění klientem).

V první řadě by měl útočník oběti rozhodně vykompenzovat škody, které jí způsobil – už toto samo o sobě představuje problém, neboť aby to bylo uděláno správně, bylo by třeba provést interpersonální srovnávání užitku, neboť jinak nelze rozhodnout, jak vysoké odškodné je pro oběť dostatečné; protože ale všichni moc dobře víme, že užitek je interpersonálně neporovnatelný, bohužel nezbývá než konstatovat, že stanovení výše kompenzace patří k úkolům, u kterých se lze správného řešení jen dohadovat… nebo, tvrdí někteří libertariáni, jej přenechat oběti. Ač je to jediná možnost, jak problém teoreticky správně vyřešit, její nevýhoda je celkem zjevná – vše stojí a padá na (neověřitelné) poctivosti oběti; osobně jsem zastáncem toho, že když už se útočník s obětí nedokáží domluvit po dobrém, nedává úplně smysl, aby soudcem byla právě oběť (což by motivaci všech obětí dohodnout se obecně snižovalo), ergo bych se pustil (s velkým přihlédnutím k názorům oběti) do té tipovačky s užitkem.

V rámci tohoto nelehkého úkolu by měl soudce dle mého názoru rozhodně brát v úvahu nejen navrácení věcí do stavu co nejpodobnějšímu tomu původnímu, ale také odškodné za všechny negativní externality, které byly útokem způsobeny; to znamená, že pokud mi někdo například ukradne auto, není adekvátním odškodným, že mi auto vrátí (pochopitelně v původním či lepším stavu), nýbrž i to, že mi zaplatí veškerý čas, který jsem celé věci věnoval a nahradí nejen výdaje spojené s ježděním jiným dopravním prostředkem, ale také všechny náklady ušlé příležitosti s absencí auta na mé straně spojené.

A když jsme tedy tak trochu vyřešili otázku odškodného (úplně uspokojivě to dle mého názoru není možné), dostáváme se k trestu. Osobně se domnívám, že v drtivé většině případů bude to odškodnění sloužit i jako trest; u porušení vlastnických práv jinak než krádeží je to zjevné (útočník musí uhradit škodu), v případě krádeží již méně – někdo mi něco ukradne a „za trest“ mi to má jen vrátit? Inu, nejen; když připočteme ještě kompenzaci za ztracený čas oběti, náklady ztracených příležitostí a podobně, prakticky nikdy to nebude nula, což znamená, že k nějakému potrestání útočníka dojde. Tento trest může být někdy vyloženě tvrdý, jindy nijak závratný; v každém případě trest odpovídá závažnosti problémů, které byly oběti způsobeny, což je do jisté míry fér. Dokonce tolik, že kdyby nebylo problému s interpersonální neporovnatelností užitku, které jsem popsal výše, považoval bych to za zcela dostatečné.

Protože však onen problém máme a neumíme řešit, myslím, že situaci by trochu vylepšilo, kdybychom dali oběti ještě jednu možnost – vzdát se nároku na odškodné a místo toho porušit útočníkova práva ve stejném rozsahu, v jakém je porušil on; toto opatření slouží jako určitá „pojistka“ pro případy, kdy soudce určí odškodné z hlediska oběti naprosto nedostatečné, což může být a bude velmi často dáno tím, že to v některých případech prostě ani není možné – jak vysoké odškodnění lze vyměřit za totální devastaci něčího života? Ublíží-li někdo jinému tak, že tento zůstane slepý, hluchý a ochrnutý na celé tělo, dotyčný si celkem libovolné peníze nemá moc jak užít; a zabije-li někdo někomu dítě či partnera, pozůstalého též nemusí peníze zajímat. Otázkou samozřejmě zůstává, zda toto pravidlo aplikovat i v případě, že k porušení práv došlo ze strany útočníka zjevně omylem; osobně si myslím, že by to bylo „příliš tvrdé“, na druhou stranu to vlastně nedokážu obhájit ničím jiným než pocitem, takže vlastně nijak. Zvládne to někdo lépe?

Další zajímavou otázkou je, co dělat v případě vražd, kdy se oběť již nemůže sama bránit; celkem jasné řešení spočívá v tom, že tehdy budou jménem oběti jednat její pozůstalí, jenže co když jich je více a mají výrazně odlišné názory, jak postupovat? Je lepší se zabývat tím, kdo z nich měl k oběti nejblíže, nebo určit nějaké arbitrárně dané pořadí vztahů, které mají přednost před jinými, případně nějak kombinovat obojí? Lze vůbec pro něco takového stanovit pravidla, byť i třeba jen přibližná a orientační? Upřímně řečeno, v této otázce vůbec nevím, nemám ani tušení.

Obecně mi přijde oblast trestů ve svobodné společnosti velmi zajímavá tím, že jakkoliv dává přirozené právo odpověď na většinu otázek a ukazuje, jak by společnost měla vypadat, pokud je mi známo, problematiků trestů tak trochu pomíjí. A jakkoliv lze najít na prakticky každé téma spoustu logických a bravurně do sebe zapadajících článků od fundovaných a vynikajících libertariánských autorů, zde mám pocit relativně nemalé šedé zóny; ne že by o tom nebylo napsáno mnohé, leč alespoň z mého pohledu se texty tohoto typu velmi odlišují od všeho ostatního, neboť zatímco v jiných oblastech si vystačíme s několika axiomy, logikou a poznatky z praxeologie, zde to vypadá, že se každý autor sám pouští na tenký led a vymýšlí, co mu připadá rozumné, ale nespatřuji v pozadí skoro žádné zákonitosti a strukturu (jako ve všech ostatních libertariánských teoriích). Je mi naprosto jasné, že trh nelze nikdy spolehlivě predikovat, ale v mnoha oblastech se o to pokoušíme, tak to pojďme zkusit i zde.

Velice by mě zajímalo, zda to ostatní autoři webu LvMI vidí stejně či podobně jako já; nebo se zde najde někdo, z koho vypadne dokonale vyargumentovaný a perfektně logicky zapadající článek, který by dal odpověď na všechny výše uvedené (a mnohé další) otázky? Docela by mě to překvapilo, neboť zatím jsem se ještě s ničím takovým nesetkal; v každém případě se tedy nebojte přispívat ani v případě, že takovou geniální teorii nemáte – každý, kdo je schopen říci k danému tématu něco, co má hlavu a patu, je zde vítán. A ač to zní velmi nepravděpodobně, třeba se nám společně povede vnést do této oblasti světlo a třeba i objevit něco nového.