12. září 2019 13:58:24 | reagovat
Jan Altman
Selská úvaha
Prostým selským pohledem mi vychází:NEČINNOST nemůže být "trestná", tedy pokud jsem onu nepříznivou situaci sám nezpůsobil.
Když někoho srazím autem, tak pak bych dotyčnému samozřejmě měl pomoci. I když zde je podle mne trestný čin "Neposkytnutí pomoci" nadbytečným. Je to umělý konstrukt "řešící" neefektivitu státního aparátu (ty, co ujedou, stát při své "efektivitě" většinou nechytne - pojišťovny by se snažily víc, protože pokud nedonutí platit pachatele, platí léčbu či odškodnění ony ze svého).
Za "normálních" tržních a přirozenoprávních okolností, když někoho zraním, mělo by být V MÉM VLASTNÍM ZÁJMU mu poskytnout pomoc, abych minimalizoval škody (které po mně bude vymáhat pojišťovna poškozeného, případně pozůstalí).
Poskytnutí pomoci někomu, jehož zranění jsem já nezpůsobil, by mělo být otázkou morálky, ale ne trestního práva. V "normální" společnosti by stejně nikdo neriskoval ztrátu kreditu či ostrakizaci v případě, že by třeba nepomohl zraněnému dítěti (i když jej sám nezranil).
Ale pokud jde o trolley problem, tak:
Pokud ta tramvaj není moje, pokud koleje nejsou moje, pokud výhybka není moje, pokud s cestujícími v tramvaji, ani s potenciálními obětmi ležícími na kolejích nemám žádnou smlouvu, je z hlediska práva a trestnosti nečinnost naprosto v pořádku, nemůže jít o zločin (čí legitimní přirozená práva nečinností porušuji?).
Naopak pokud se jako takto nezúčastněná osoba postavím na jednu ze tří stran (1 člověk na jedné koleji, 5 lidí na druhé koleji, 20 lidí v tramvaji), tak riskuji (právně oprávněnou) žalobu od zbylých dvou stran. Ale zase mohu získat dobrý pocit a uznání společnosti - volba je na mě.
Pasažéři tramvaje by mě asi nežalovali (nic moc se jim nestane), ale pokud hnu výhybkou a zvolím přejetí jednoho člověka (a záchranu pěti), tak pozůstalí toho jednoho po mě zcela oprávněně budou chtít minimálně odškodné (a od těch 5 zachráněných by bylo hezké, kdyby se na mě složili, ale těžko je budu nutit). Jediná šance je spolehnout se na jejich morálku či na tlak veřejného mínění.