Komentáře k článku Chycen, zatknut a uvězněn: Osobní příběh

12. října 2015 06:44:33 | reagovat

Mam pocit, že v strednej europe je to o čosi lepšie. Asi je to tým, že tu máme demokraciu iba pár rokov, američania si demokraciu vylepšujú už stovky rokov.
A navyše - amíci majú prax s otroctvom- takže lepšie vedia, ako ponižovať ľudí.

12. října 2015 08:19:56 | reagovat

Joe Doe

Re: demokracia v praxi

K článku:

„"Dělám jen svou práci." Musel jsem tu větu slyšet během dne snad patnáctkrát. Policisté ji používají. Úředníci ji používají. Stráže ji používají. Celý systém funguje na tomto principu. Každý dělá jen to, co má dělat. Zdá se to trochu jako válka, kdy vojáci dělají hrozné věci každý den, často i morálně problematické věci, ale vyrovnávají se s tím, protože nemají žádnou skutečnou volbu. Dělají jen to, co mají dělat.“

Každý má volbu. I voják má volbu. Vlastní vůle je nezcizitelná a neoddělitelná od lidského těla. Jen některé volby jsou obtížnější než jiné.

Nejhorší je, když si člověk začne myslet, že to co dělá, je prostě dobré. Ne proto, že by to tak skutečně bylo, ale proto že si na to „zvykne“. V tu chvíli přestává být člověkem a stává se „univerzálním vojákem“, pouhým strojem.

„Nemohou to změnit.“

Lež. Každý to může změnit. Musí ale začít u sebe.

12. října 2015 10:30:19 | reagovat

Joe Doe

Re: Osobní příběh

„Stát je jediná agentura ve společnosti, které je povolena naprostá donucovací kontrola nad všemi ostatními.“
Dá se říct že „stát“ je zákon. Vynikající postřeh autora článku.

A kde se poděla spravedlnost? Tak třeba když je zadržen skutečný zločinec a je dostatečně bohatý (nebo má jen ty správné známé), propustí ho soudce na kauci, aby se mohl třeba vypařit. Když je zadržen nevinný (myslím tím skutečně nevinný), protože bez řádného soudu, a tedy bez prokázání viny jsou si všichni svými právy rovni, ale má tu smůlu, že nemá dostatek peněz na kauci, čeká ho vězení. A buzerace těchto „nadlidí“.

To je spravedlnost ta neúplatná a vždy slepá, tak jak se o ní mluví v pohádkách?

Proti tomu v libertariánské společnosti, by každá „bezpečnostní agentura“ musela nést zvláštní riziko, pokud by si nebyli „policisté“ jeho vinou nade vší pochybnost jistí. S každým podezřelým by museli jednat jako s obyčejným člověkem, pokud již nebyl souzen. Mohli by totiž lehce riskovat, vlastní postih, pokud by nešlo o skutečného zločince. Pokud by zabili vraha, nic by se jim nestalo pouze v případě, že by jeho vina byla také později prokázána u soudu (byly by očištěni). Pokud by naopak jen zbavili svobody člověka např. na 24 h a ten byl shledán později soudem nevinným, má on jako oběť trestného činu (narušení jeho vlastnických práv) naopak právo požadovat stejný trest pro všechny co se na jeho odnětí svobody podíleli. Nebo přiměřenou finanční kompenzaci za únos. Vytvářet ze slušných lidí zločince, aby riskovali vlastní postih, proto nebude běžnou praxí.. Brát zákon do vlastních rukou může tak „bezpečně“ pouze přímá oběť agrese (vychází z práva vlastnictví svého těla a legitimně nabitého hmotného majetku) a nikdy by neměla přesáhnout výše vyměřeného trestu utrpěné újmě (jinak se z oběti stává zločinec - agresor). Se smrtící zbraní se tak lze úspěšně bránit pouze když jde o život potenciální oběti a tedy její přímé ohrožení je „bezprostřední, zřejmé a přítomné“.

15. října 2015 12:18:39 | reagovat

Anderson

Re: Osobní příběh

Uživatel Joe Doe napsal:

...Se smrtící zbraní se tak lze úspěšně bránit pouze když jde o život potenciální oběti a tedy její přímé ohrožení je „bezprostřední, zřejmé a přítomné“.

Možná jsem něco jen špatně pochopil a nosím dříví do lesa :-), ale tohle nechápu - pokud intenzita použití násilí při obraně nesmí být větší, než použité násilí při útoku, jak vůbec může být taková obrana účinná? Proč bych se jako obránce vůbec měl vystavovat nebezpeční situace, že jsou naše šance vyrovnány?

Proč bych se mohl smrtící silou bránit pouze ohrožení života? Co když chce někdo znásilnit nějakou ženu? Nejedná se o útok na její život, je tedy, dle Vás, zakázané použít smrtící sílu?

Při napadení za účelem rozbití úst se bránit smrtící silou nesmím (?) a při napadení za účelem vraždy ano? Kde přesně je ta hranice? Každé napadení může skončit smrtí, neexistuje způsob, jak z hlediska oběti jednoznačně určit, že v tomto případě nemůže dojít k úmrtí.

Proč by mělo jít použít smrtící sílu jen k obraně života? Proč nemůžu hájit majetek? Jak může někdo druhý porovnat moje osobní preference, tj. určit, zda si vážím více svého majetku nebo života útočníka?

Abych je nekritizoval, můj pohled na věc: Pokud někdo narušuje něčí vlastnická práva, nebo tím vyhrožuje a není ochoten toto narušování bezodkladně ukončit, jakékoliv použití síly, bez ohledu na její intenzitu, které povede k odstranění dalšího narušování vlastnických práv, nebo přímo k obnově stavu vlastnických práv oběti před započetím agrese, je legitimní. V rámci této akce nesmí být ,bez jejich souhlasu, narušena vlastnická práva třetích stran.

Samozřejmě dokázat, že došlo k narušení vlastnických práv a že síla byla použita pouze k odstranění tohoto stavu, je na oběti.

Jinak se vší úctou, Vaší příspěvky jsou takřka vždy velmi hodnotné, k věci a přínosné. Proto mi omezování možností obrany oběti moc nesedí.

přidat komentář zpět na článek

Mises.cz