Komentáře k článku Dávám výpověď

13. října 2015 23:24:41 | reagovat

Jsem značně překvapen, že všechny ty moralizující články plné ostrých soudů i těch, kdo třeba i jen volí, případně dělají jiné věci, které jsou s jejich etickými principy v souladu, psal člověk, který se před jejich sepsáním zrovna vrátil z práce, ve které pomáhal státům tvořit utrpení.

A kupodivu to není poprvé, co jsem něčím takovým překvapen. Já osobně jsem sice na 100 % anarchokapitalista, ale snažím se v lidech hledat to dobré, hledat společnou řeč s minarchisty a vlastně pokud možno s kýmkoliv, snažím se lidi příliš nesoudit (krom extrémních případů).... sám na svou morální integritu mám ale požadavky daleko přísnější než na okolí. Jsem například dalek tomu odsuzovat všechny státní zaměstnance en bloc, ale už nejednou jsem sám odmítl nabídku pro stát pracovat (a nebyla to zdaleka práce v žádných represivních složkách ani nic tomu podobného). Odmítl jsem pro stát dokonce i jen přechodně něco naprogramovat, ačkoliv ostatní bych za něco takového nikdy nesoudil. Přijde mi normální mít na své činy vysoké nároky, ale být tolerantní vůči ostatním a snažit se v nich vidět to dobré a hledat s nimi společnou řeč.
O to víc me vždy překvapí, když o někom, kdo se projevuje naprosto nesmlouvavě, netolerantně a na můj vkus až příliš útočně a odsuzovačně vůči ostatním, zjistím, že sám se účastní nějaké špíny, která značně přesahuje takové věci jako třeba účastnit se voleb, za které je schopen soudit druhé. A jak říkám, není to poprvé, co jsem něco takového zjistil.

Na druhou stranu smekám před tím, že se autor k něčemu takovému přiznal, mohl vše udělat v tichosti a nikomu o tom nenapsat. Oceňuji, že sám prošel takovou zkušeností a raději ji sdělí světu i za cenu toho, že někteří čtenáři (jako třeba já) pozdvihnou obočí, jen proto, aby ostatním pomohl a učinil svět ještě lepším. Tento přístup a odvahu oceňuji.
Samozřejmě také velmi oceňuji akt samotný; a to jak odvahu být upřímný sám k sobě v době, kdy klamat se bylo snazší, tak i odhodlání dotáhnout to do konce a neúčastnit se ničeho, co je proti přesvědčení autora. Hluboce smekám.

V každém případě doufám, že autorovi samotnému toto prozření přineslo krom čistého svědomí ještě jednu zkušenost; doufám totiž, že pochopil, že soudit lidi je hrozně snadné, ale něco se sebou udělat vyžaduje dost síly.... snad bude autor do budoucna trpělivější i směrem k ostatním, protože on sám také potřeboval čas.
Ve výsledku hodnotím autora i jeho článek kladně.... jen doufám, že jeho neúprosná rétorika o principech zůstane nadále ostrá jako břitva (to velmi oceňuji), avšak soudy druhých snad zmírní. Toť můj názor, doufám, že jsem se Vás nedotkl, neboť Váš "coming out" oceňuji.