Komentáře k článku Děkujme státu!

27. dubna 2018 23:47:40 | reagovat

Jedna z – typicky rozhořčených – odpovědí na mou kritiku státního monopolu na násilí spočívá v tom, že samotný fakt, že mohu stát takto veřejně kritizovat, ukazuje můj omyl

- Takhle by se mohl hájit i Spartakiádní vrah (a všichni ostatní zločinci). Řekl by soudci: "Samotný fakt, že mě kritizujete, ukazuje, že jsem nic nespáchal".

Stejně jako Jirku Straku neodsuzujeme za to, že by trestal kritiku své osoby, ale za jiné činy, tak stát neodsuzujeme za to, že by trestal své kritiky, ale za jiné činy.

28. dubna 2018 00:10:02 | reagovat

Szaszián

Přirozené svobody?

…odmítám děkovat či být vděčný státu za to, že mi nevzal svobodu jej kritizovat. Ano, jsem rád, že mi ji nebere, ale nepociťuji sebemenší vděčnost či potřebu děkovat jen proto, že některé jiné státy to dělají či dělaly. Proč? Protože má svoboda tak činit není nic, co by mi stát dal; tu svobodu mám sám od sebe a stát mi ji pouze nevzal. To je velký rozdíl, který většina lidí pod tíhou státní propagandy úplně ignoruje. Ostatně ani silně totalitní režimy svým občanům neberou úplně všechny svobody; a měli snad být bojovníci proti komunistickému režimu vděční a děkovat před rokem 1989 Straně za to, že jim nevzala možnost kritizovat třeba církev, i když některé totality v minulosti to dělaly?

- Nebylo by to lepší takhle?:

…odmítám děkovat či být vděčný státu za to, že mi nevzal právo jej kritizovat. Ano, jsem rád, že mi ho nebere, ale nepociťuji sebemenší vděčnost či potřebu děkovat jen proto, že některé jiné státy to dělají či dělaly. Proč? Protože méprávo tak činit není nic, co by mi stát dal; to právo mám sám od sebe a stát mi ho pouze nevzal. To je velký rozdíl, který většina lidí pod tíhou státní propagandy úplně ignoruje. Ostatně ani silně totalitní režimy svým občanům neberou úplně všechna práva; a měli snad být bojovníci proti komunistickému režimu vděční a děkovat před rokem 1989 Straně za to, že jim nevzala možnost kritizovat třeba církev, i když některé totality v minulosti to dělaly?

- Používáte výraz svoboda ve významu "právo". Mně na tom vadí hlavně to, že používáním toho výrazu ve významech "volnost" či "právo" se význam "svoboda" vytrácí z jazyka. Navíc to nesedí ani terminologicky: Když píšete Protože má svoboda tak činit není nic, co by mi stát dal; tu svobodu mám sám od sebe a stát mi ji pouze nevzal, narážíte na myšlenku, která se jmenuje "přirozená práva", ne "přirozené svobody".

30. dubna 2018 05:46:12 | reagovat

Dobrý Den

Jen taková perlička

Jedna má kolegyně omlouvala komunismus příběhem z její vesnice. V osmdesátých letech už nikoho nezavírali za kritiku komunismu. U nich na vesnici v hospodě lidé nadávali na komunisty a nikoho z nich nezavřeli. A to tam s nimi dva komunisti dokonce seděli. Takže to byli vlastně dobří hoši.

03. května 2018 21:24:34 | reagovat

Wanton

Jsme stále svobodnější?

Poddaní Českých zemí do roku 1620 byli svobodnější, bohatší a nezávislejší než občané České republiky dneška.

Dnes za demokracie, tj. od roku 1918, se máme nejhůře od doby po třicetileté válce, tj. od roku 1650, kdy absolutistická "zlá" monarchie umožnila vrchnosti 150 denní robotu ročně. Tato robotní povinnost byla však stanovena na usedlost, nikoliv tedy na každého poddaného. O době od roku 1650 do roku 1740 se říká druhé nevolnictví, Jirásek tomu nadával doba temna.

Dnes za demokracie každý zaměstnanec zaplatí na přímých a nepřímých daních 60 - 70 procent ze superhrubé mzdy, tj. každý zaměstnanec pracuje na vrchnost více než 150 dní v roce. Dnes se ale o naší době neříká třetí (daňové) nevolnictví nebo doba temna.

Mzdy námezdních nekvalifikovaných dělníků ve městě i na vesnici dosahovaly ve 14. století výše 1 groše (pražského, českého) denně, tj. maximálně cca 250 - 300 grošů ročně, řemeslník dostával 2 groše denně, tj. maximálně cca 500 - 600 grošů ročně. Mzdy nebyly žádným způsobem daněny. Velmi často byla součástí denní mzdy i strava, pokud však nebyla, tak náklady na stravu byly min. půl groše na den.

Pro představu: za 24 až 46 grošů bylo možno si ve 14. století pořídit krávu , v současné době se ceny pohybují v rozmezí 18.000,- až 32.500,- Kč za kus (rozdojená dvouletá kráva 500 kg, rok 2018). Přepočtem dle Pekařova vzoru má tedy 1 groš ve 14. století zhruba hodnotu dnešních 700,- až 750,- Kč (rok 2018).

Máme vzácnou shodu mezi historiky, že pro středověkého člověka by 60-70 procentní zdanění příjmu bylo absurdní, nemyslitelné, protivící se Bohu.

Již za středověku jsme navíc měli de facto 5 denní pracovní týden, neboť bylo 44 církevních svátků, kdy se nepracovalo. Není to tedy moderní vymoženost, spíše jsme se v roce 1968, kdy byl zaveden 5 denní pracovní týden, vrátili zpět.

Pro život rolnického obyvatelstva pozdního středověku v Čechách byla typická vertikální a horizontální mobilita, tj. poddaní, měšťané, apod. si mohli velmi snadno kupovat polepšení svého právního statusu vrcholícího získáním rytířského a výjimečně šlechtického statusu a rovněž snadno opustit místo svého bydliště. Nadto nemáme žádné dokumenty, jež by obsahovaly výpovědi o tom, že by došlo z rozhodnutí „pána“ ke zhoršení sociální situace poddaných.

V 16. století bylo naprosto běžné, že lidé jedli maso KAŽDÝ den. Tak např. řád vrchnostenský z roku 1549 nařizoval jako součást mzdy nepodávat čeládce, tj. nádeníkům, zaměstnancům za mzdu, maso dvakrát denně, ale jednou denně maso a jednou denně drobné ryby, bělice nebo okouny. O sto let později, tj. po roce 1650, dostávala na den čeládka JEN režnou mouku, vejrážku na kaši, hrách a ječmen na kroupy, zelí, řípu a plané ovoce.

Mnohdy v udivující hojnosti lze doložit už ve 13. a 14. století ovoce, nejen višně, třešně, slívy, švestky, jablka, hrušky, vinou révu, ale i fíky! Nažky fíkovníku smokvoně se v našich středověkých městech objevují tak hojně, že dokonce vyvolaly úvahy o pěstování této plodiny v českých zemích.

O zámožnosti poddaných vypovídají rovněž četná usnesení českých sněmů před rokem 1620 proti přepychu, kterými se panstvo pokoušelo zakazovat selským ženám nosit drahé šaty, zlaté čepce a podobné přepychové předměty.

Závěrem k době do roku 1620 lze uvést, že je zřejmé, proč nepřekvapí absence selských bouří v Českých zemích v zemském měřítku, jak je známe z Anglie, Francie, Německa nebo Itálie. První selská bouře v zemském měřítku byla v Českých zemích až v roce 1680!

Rovněž je fascinující stabilita cen obilí od roku 1130 do roku 1620, kdy celé toto období, včetně husitských válek, jsme vyváželi obilí i pivo (z obilí vyráběné) např. do Saska a Tyrolska, ale nejen tam. Např. ve 14. století se z důvodu neúrody zdražilo obilí jen ve třech letech, tj. za sto let 3x. Nebyl však hlad, jen se zdražilo obilí, protože ho bylo sklizeno méně! Nikdy od roku 1130 do roku 1620 jsme obilí nedováželi.

09. května 2018 18:07:53 | reagovat

Fero

Kde sa ukryva omyl v myslienke anarchokapitalizmu.

Omyl je ukryty v nepochopeni bipolarnej struktury tohoto vesmiru vo vsetkom JANG a JIN, v ktorom akakolvek monopolarna myslienka v praxi narazi na problem suvisiaci s nerespektovanim tejto bipolarnej struktury. Napriklad monopolarna komunisticka idea presadzujuca ideu materialnych istot narazila na nedostatok slobody a naopak monopolarna kapitalisticka idea slobody naraza na nedostatok istot. Monopolarna idea uprednostnovania pevnych krestanskych hodnot (stredovek) narazila na nedostatok liberalnej slobody a naopak monopolarna idea liberalnej slobody naraza na degradaciu spolocnosti v oblasti moralnych hodnot (rast konzumneho egoistickeho postoja). Je to ako medzi kostami a svalmi, kde momentalna spolocnost je na takej urovni, ze kosti vycitaju svalom ich prilisnu makkost a svaly kostiam ich prilisnu tvrdost, ale aspon sa tolerujeme. Kym vsak ludstvo nepochopi to, ze protipoly navzajom sa prave potrebuju naucit spolupraci, dovtedy sa bude spolocnost vyijat od krizi jedneho polu ku krize druheho polu a tak dookola, ale pochopitelne vyvoj ludskej citlivosti a inteligencie vdaka tym krizam nemoze neprebiehat. Anarchokapitalizmus vsak zakonite zlyha na uprednostnovani anarchie pre organizaciou a uprednostnovani kapitalizmu pred socializmom. Jedinou cestou je vzdy hladanie bipolarnej harmonie medzi oboma polmi v jeden harmonicky celok. Ako dokaz mojeho tvrdenia si vezmite uz samotny psychologicky fakt, ze v samotnej spolocnosti mate vzdy ludi, ktori su prirodzene uprednostnovatelia istoty a ini slobody, jedni su za anarchicku slobodu ini za pevnu hodnotovojasnu organizaciu a tak je to prave preto, aby boli ludia nuteni hladat bipolarnu harmoniu, teda boli nuteni sa vyvijat k LASKE. To je podstata a zmysel existencie tohoto stvorenstva.

přidat komentář zpět na článek

Mises.cz