03. června 2021 10:54:58 | reagovat
Komentáře k článku Ekonomie, peníze a Bitcoin
Lazo
Soustřeďme se na problémy
Mnoho vyřčeného v článku jsou hluboké "pravdy". Zde dáno do uvozovek, protože ve společenských vědách neexistuje něco jako "bylo to vyvráceno" - to si necháme do fyziky nebo jiných přírodních věd. Existují různá hlediska pohledu. Teorie hodnoty postavena pouze na nákladové rovnici samozřejmě není úplná, ale při zohlednění hodnoty statku ji nelze zcela ignorovat. Hodnota věcí se také mění v čase, takže pak může převážit subjektivní teorie hodnoty. Různé starožitnosti mohou mít pro různé lidi dramaticky odlišnou cenu nehledě na to, jak náročné bylo je kdysi vyrobit - tedy nákladové hledisko se s časem vytrácí. To ale neznamená, že vše co napsal A. Smith o hodnotě je nesmysl a vše co napsal C. Menger je absolutní pravda.Nicméně vše v článku až do části s názvem "Bitcoin" lze podepsat. Tam již začíná celá řada nepřesností. Například tvrzení, že "fiat měny mají oproti tomu velký problém se vzácností" je čirý nesmysl, který nemá oporu v realitě - každý vidí denodenně ve své peněžence, že peníze jsou vzácné. Ve střednědobém a delším období vstupuje do hry inflace, v krátkém rozhodně nikoliv. Rozhodně neplatí jakási polovyřčená teze, že státy si mohou tisknout peníze dle libosti. Státy mají zájem na tom, aby jejich měna byla stabilní jednoduše proto, že státní moc je placena stejnou peněžní jednotkou jako všichni ostatní. Znehodnocováním měny tedy stát podrývá svou moc a peníze jsou zmotněním moci (k tomu se dostanu, protože to autorovi uniká). Takže stát na jednu stranu má zájem inflací znehodnocovat měnu (je to jiná forma zdanění) ale na druhou stranu neplatí, že má zájem na stabilitě měny, protože stát potřebuje financovat a udržovat svou moc. V zemích s nekvalitními měnami lidé utíkají k jiným měnám a to podrývá moc i autoritu lokální vlády - do tohoto stavu se žádná jednotka nechce dostat.
Jen na okraj - to, že se od vzniku ČSR na našem území vystřídalo 7 měn není tak dramatické jak to zní - ale uznávám, že to je dobrý bonmot. Vtip je v tom, že samotný státní útvar se během této doby 2x rozpadl, změnil 3x společenský režim a 7x změnil název, logicky to pak odráží i ta měna. A další důležitý postřeh je v tom, že pouze v roce 53 lidé při těchto měnových změnách přišli o své úspory.
Autor píše, že "řada lidí v bitcoinu spoří", otázka je, jaká to je "řada". Počet aktivních uživatelů BTC se odhaduje (nikdo to neví přesně) někde oD 10-50 milionů, celosvětově. Nikdo nemá jasno v tom, jak narůstá tento počet, tedy pokud se bavíme o těch střadatelích počet těch, co do bitcoinu spoří a ne o těch, které přitáhne aktuální cenová bublina. A o tom to je - bitcoin jednoduše není všeobecně akceptovatelnou jednotkou, a to je, jak autor sám uvádí, základní funkce peněz.
Otázkou pak je, co delá z nějakého aktiva peněžní jednotku. Co je ten bing-bang, ktery z korálků nebo zlata udělá peníze. Historie totiž naznačuje, že shoda na penězích, až již měli jakoukoliv podobu, nastava velmi rychle, nikoliv nějakou stoletou evolucí pomocí nějakých interakcí. A tímto faktorem je moc. Peníze jsou fyzickym zhmotněním moci. Vládce, král, či vláda svou mocí určí, v jaké jednotce bude vybírat daně a to, v čem se platí daně pak určí to, v co lidé důvěřují.
Autor se tedy vytváří poměrně svéráznou interpretaci rakouské ekonomie v tom, že jakási ničím nezhotněná důvěra vede k důvěře a společenský konsenzus. Jenže aby bylo možné mít shodu na tom, co uznáme jako protihodnotu zboží a služeb, musíme respektovat a uznat autoritu, která to určuje - je to spor mezi legitimitou a mocí. Pokud je legitimita a moc v rovnováze, lidé nemají problém uznat peněžní jednotku určenou mocí. Pokud je moc nelegitimní, lidé utečou k jiné peněžní jednotce a podryjí tím sílu moci, která jim aktuálně vládne.
Neboli, důvěra je podmínka nutná, ale nikoliv postačující.
A jsme u podstaty věci. Pro ajťáky, kteří tak často podléhají utopii anarchokapitalismu, protože nignorují celou řadu dalších věcí, bych to řekl asi takto : peníze jsou hardware a moc je software. Peníze jsou fyzickým zhmotněním moci - kdo má moc, má k dispozici peníze a naopak. Bez moci nejsou peníze.
A tím se dostáváme k údajně decentralizovanému bitcoinu, který dávno decentralizovaný není a nikdy nebyl - to jen autor opakuje svou víru a odmítá vidět realitu. Existuje hned několik argumentů, jak to jasně vysvětlit, nehledě na to, že plně centralizované či decentralizované systémy ani není možné vytvořit - zdá se, že to je jeden z přírodních zákonů, podobně jako zákon o neustálém koloběhu slučování a rozpadu. Daný systém bude vždy někde centralizován a někde decentralizován, ani ty největší totality neumí zajistit plnou centralizaci a zcela autonomní systémy stále závisí na nějaké centrální síle.
Myšlenka decentralizace ale popírá myšlenku moci. To znamená, že pokud nebude existovat nějaká (ideálně konsenzuální) moc, která se postaví za bitcoin a bude ji akceptovat jako finanční jednotku pro zajištění své moci (vybárat daně), tak se bitcoin nikdy nestane penězi. Jenže existence takové (centrální z logiky věci) moci je proti filosofii decentralizovaného bitcoinu - a v tom je jádro té utopické myšlenky, protože sama sebe popírá ve východiscích a možných závěrech.
Algoritmus a podobné technické detaily jsou z pohledu ekonomie nepodstané. Podtatné je to ekonomické jádro. Například omezení počtu bitcoinů není dáno na úrovni protokolu, je to jen konstanta ve zdrojovém kódu. Pokud by v budoucnu bitcoin ovládla nějaká moc, nic ji nebrání tuto hodnotu změnit. Dokonce jsem přesvědčen, že pokud by se nějaká moc za bitcoin postavila, tak by tíhla k tomu to udělat a nic by ji nezastavilo to udělat. Skupina lidí kolem bitcoinu by to nepřijala a mohla si udělat svou alternativní měnu, který by stále měla svůj vlastní limit 21 miliónu, ale tím by se dostali opět mimo peněžní systém, protože takováto jednotka by platila jen v rámci této malé komunity a opět by nebyla volně směnitelnou - tedy přestala by být penězi. Takto snadné to je - změnou jedné konstanty v kódu by součásný bitcoin přestal být tím tradičním bitcoinem a ti, co by s tím nesouhlasili by skončili opět s něčím, co nelze nazvat pěnězi, protože krom nich by to většina neakceptovala pro platby.
Takže není pravdou, že peníze nejsou ničím kryty - jsou kryty mocí, která je dává do oběhu a která z nic svou moc financuje. Důvěra pramení z této moci, ne z nějakých neurčitých pocitů jednotlivců.