02. ledna 2016 10:08:10 | reagovat
klondike
Dobrovolné otroctví jako největší problém
Před časem vyšla v češtině kniha "Rozprava o dobrovolném otroctví" odÉtienne de La Boétie z roku 1549 sic!, ve které se autor pozastavuje nad tím, že otroctví "vychází z vůle pokořeného, z jeho chtění: ovládaný není pasivní obětí v rukou despotického tyrana, nýbrž sám chce být ovládán". Nezdá se, že by to po 360 letech bylo jinak. Pokud mají lidé (jejich většina) tendenci předávat odpovědnost za svůj život do rukou jiných výměnou za ztrátu osobní svobody nebo její části, tak neni ancap v celospolečenském měřítku realizovatelný. Z toho vyplývá, že všechna reálná řešení se týkají jenom menší části společnosti, která si uvědomuje význam svobody pro svůj život a osobní svoboda tvoří vrchol jejich preferenční stupnice.
Takový člověk má několik možností, jak si svoji svobodu udržet:
1/ Stát se součástí reálně vládnoucí elity. V takovém případě je to on, kdo vytváří pravidla a sám jimi není vázán. Platí za to neustálým bojem za udržení své pozice a moci. (Samožřejmě to není zrovna ancap řešení, na druhé straně je to možná nejsnáze realizovatelný způsob získání osobní svobody.)
2/ Omezit svoji závislost na státu a vyhnout se jeho moci, výměnou za omezení svých možností a potřeb.
3/ Podílet se na vytváření a fungování paralelních struktur nezávislých na státu.
O každé z těchto možností (jejich kombinacích, míře dosažitelnosi, prostředcích atd.) by se dal napsat samostatný článek, třeba někdy příště :-)