08. prosince 2012 20:40:46 | reagovat
Roman2
Nejsem přesvědčen
Všetci libertariáni by odmietli tvrdenie „že sila znamená právo“, pretože majú jasnú predstavu o tom, ako vzniká legitímne vlastnícke právo, prostredníctvom teórie prvotného privlastnenia. V skutočnosti každý jasne rozumie, že musíme proti predátorom bojovať a civilizovať ich, aby sme boli od nich slobodní.]
Očekávat, že lidé nebudou využívat konkurenčních výhod, které mají, tj. především politického vlivu, peněz či vojenské moci, není příliš realistické. Nevlývá to ani z praxeologie. V této chvíli libertarián obyčejně opustí praxeologii, tzn. popis toho, co je, ve prospěch toho, co by být mělo, tedy libertariánské etiky. Jenže z hlediska toho, co je, nezáleží na tom, co by být mělo.
Tvrdit, že je třeba usilovat o "kultivaci predátora" je špatná metafora přesně toho typu, který je kritizován v první části tohoto seriálu. Stejně jako se predátor nemůže stát něčím jiným, stejně tak člověk bude volit násilí jako prostředek k dosažení svých cílů, dokud bude dosažení tohoto cíle znamenat v porovnání s náklady zisk.
Stát podle mého soudu kopíruje vlastnické právo v tom smyslu, že má charakter územního monopolu. Tzn. pokud možno nepřipustí na daném území konkurenci. Přesto je vystaven konkurenci zvenčí, stejně jako každý jiný vlastník. Protože násilí nejde praxeologicky vyloučit, dokonce možná ani nejde z hlediska praxeologie odlišit donucení od dobrovolnosti, jak jsem snažil ukázat tady (http://www.mises.cz/forum/dobrovolna-smena-270.aspx), je možná stát historicky ověřeným způsobem, jak zapojit násilí, jako nevyhnutelnou součást lidské existence, relativně přiměřeným způsobem do společenských vztahů.
Eticky to možná ospravedlnitelné není, ale těžko lze očekávat, že etika bude obecně akceptována v dostatečné míře.