30. června 2011 08:43:44 | reagovat
Anderson
Kde je hranice?
Je pravda, že argumenty typu: „ale on tomu věnoval duševní práci a tímto jednáním se mu sníží zisk“ jsou časté. Já bych se na to podíval jinak:Vezměme si prodavače třešní. Udělal si průzkum trhu (což není zadarmo, chce to minimálně čas). Musel přemýšlet, co bude prodávat, kolik jsou lidé ochotní zaplatit, odkud je bude vozit, zajistit si dopravu (oběhat různé dopravce a nechat si udělat nabídky) ... spousta duševní práce.
Ráno půjdu kolem a uvidím, jak právě otvírá stánek s třešněmi za 50,-. Možná uvidím i dopravce a logo na přepravkách „Třešňovic na Úpou“. Druhý den se postavím vedle něj s třešněmi za 48,-. Dovezl mi je stejný dopravce a pocházejí od stejného dodavatele.
A teď můžeme začít lamentovat. To je ale hrozné, ukradl jsem jeho duševní práci! Snížil jsem jeho zisk (jakkoliv je to uhozená myšlenka, protože prodavač nemá žádné právo na peníze z dosud neuskutečněných obchodů - tedy na peníze, které jsou ještě stále v kapsách potencionálních zákazníků). Měl by, ten prodavač, být přeci chráněn proti takovému jednání, např. by měl získat monopol na prodej třešní v tom místě/čtvrti/městě/státě :-).
Nebo nemá právo na monopol? Je to duševní práce, ale je přeci obrovský rozdíl mezi průzkumem trhu, vybráním vhodné komodity, vyhledáním dodavatele a dovozce, nalezením vhodného místa k prodeji, odhadem správné ceny, vhodného způsobu prodeje ..... a napsáním knihy nebo vynálezem stroje. Opravdu? Jaký?
Proč si jedna práce zaslouží ochranu a násilné vytvoření monopolu a druhá ne?