14. července 2016 17:43:42 | reagovat
Zdeněk G
Proč si vážit věcí?
Ačkoliv nám jakási povrchní a materialistická doktrína velí, že bychom podobně neměli jednat kvůli úctě k věcem (nikdy jsem mimochodem nepochopil, proč bych měl ctít nějaké věci)Podle mě je to zažité z dob, kdy byli lidé obecně mnohem chudší a mít byť jen dostatek potravy, natož zasklené okno, byl luxus.
Zajímavé je pozorovat kontrast především v chování generace která mládí prožila za války a době poválečného nedostatku (zhruba mých prarodičů) a navíc těch co třebas i pocházeli z chudších poměrů s později narozenými - třebas jen takovými co vyrůstali již v relativně bohatých 60.
Babička jedné kamarádky třebas do konce života prala igelitové pytlíky - i když mají cenu nižší než saponát voda, o času nemluvě. Můj děda by nepochopil že házím trávu jen tak na kompost... příkladů jsou tisíce. Část pozemku který mám neúrodný a ve svahu a o kterém jen přemýšlím jak se ho zbavit abych se o něj nemusel starat - už jen takové úvahy by měli moji předkové za kacířské.
Nezpochybňuji že to je iracionální a překonané, ale podle mě jde o zprostředkovanou zkušenost s návykem cen z doby, kdy dnes běžné a laciné věci byly vzácné a cenné.
A nakonec něco co by mohlo být právě ancapákům pochopitelné - každá věc stojí prostředky a někde daleko za tím je lidská práce a čas - část lidského života. Zničit něco jen pro potěšenní nebo z lennosti, to je jako si koupit něčí život a zastřelit ho.
Vzato striktně ancapovou morálkou (prosím, ne spekulace o otroctví apod, fakt prosím, je to jen příklad) je to dejme tomu OK. Ale kdo z vás nemá ještě další vnitřní rozměr morálky kdy na sebe klade nároky vyšší?
Nebudu tu propagovat tento typ morálky, jen tím chci říct že důvody různých lidí k úctě k věcem by mohly být pochopitelné i lidem, kteří s ní z nějakého důvodu nesouhlasí nebo ji nemají.