Komentáře k článku Sonda do (nejen) zásobování východomoravské vesnice v době normalizace (I/III)

Místní evergreen byl vyřešen až roku 1987: "Přesto zde došlo v místní hospodě k jejímu vylepšení především zřízením nových záchodů v místě bývalého výčepu, provedením nové elektroinstalace, vymalováním celé provozovny, nově natřena celá plechová střecha, nově řešeno otápění výčepu 4 kusy akumulačních kamen." [18] Od zápisu z roku 1978 uplynulo devět let.
..............................................................................................................................

I Praha měla své mnohaleté evergreeny v podobě dřevěných lešení,
jenž chránila chodce před padající omítkou domů...

Ale na druhou stranu,
když jsem tenkrát v mládí sportoval, tak vše bylo zdarma,
když jsem se rozvedl, dostal jsem během roku náhradní byt,
v pondělí a v pátek jsme nepracovali, nebot na chaty se jezdilo již ve čtvrtek
a v pondělí bylo třeba se ještě trošku zrekreovat a pokecat o víkendových zážitcích

Každá doba má prostě své,
vždyt i izraelité které vyvedl Mojžíš z egyptského otroctví vzpomínali se slzou v oku na doby svého otroctví, kdy měli svou životní jistotu

A životní jistota dělá hodně,
dokonce i kdyby se mělo jednat o jistotu otroka

13. prosince 2015 00:17:26 | reagovat

Vostál Petr

Brigáda

Tedy marně jsem hledal v nějakém slovníku co to je brigáda,

ale snad to znamená dobrovolná spolupráce

(i když komunisti museli plánovat i počty hodin i dané dílo...

Takže :

Spolupráce neboli kooperace je druh sociální interakce. Jedná se o základní formu sociálního chování. Spolupráce znamená společné úsilí zaměřené na dosažení prospěchu všech, kteří se na něm podílejí.[1] Opakem spolupráce je konkurence nebo dokonce přímo soupeření.
......................................................................................................................

A ted něco z duchovního soudku o tý spolupráci (čili brigádě) :

Proč chybí pozitivní vize budoucnosti? Důvodů je více a některé z nich se pokusím uvést a objasnit.

Lidé většinou velmi dobře vědí, co nechtějí, ale málokdy mají komplexnější představu o tom, co by chtěli. Mezi těmi, kteří nejsou spokojeni se současným stavem (což je možná už dnes opravdu velká většina lidí) je velmi široké spektrum i velmi se lišících názorů, které jsou mnohdy velmi nesmlouvavě obhajovány.

Velká většina nepředpokládá to nejpodstatnější, a to je změna těch, kteří budou jakýkoliv nový systém realizovat, a to je lidí. Tím se dostávají do slepé uličky, protože jakýkoliv sebelepší systém narazí na problém, že pokud jej budou realizovat „dnešní lidé“, dojde zřejmě zákonitě k jeho deformaci a zneužití ve prospěch pouze malé části lidí tak, jak se to doposud stalo vždy ve známých dějinách.

Jakýkoliv pokus o systém, jehož cílem je spravedlivější rozdělování nejen finančních prostředků, je bez dalšího zkoumání označen za komunismus a jeho autor v lepším případě za soudruha, v horším za bolševika. Dalším oblíbeným argumentem je, že to už tu bylo, a že se to neosvědčilo. Když pominu to, že reálný socialismus neměl s komunismem nic společného a i ten byla spíše parodie než socialismus, tak jsem přesvědčen, že ne každý systém, který není založen na volném trhu, musí být komunismem. Osobně si myslím, že myšlenka komunismu založená na vědeckém materialismu (opomíjející zcela duchovní stránku) a realizovaná tak jak byla realizovaná a kým byla realizována zrovna v Rusku, tj. v zemi, kde pro to byly nejméně vhodné podmínky, nebyla náhodnou hrou osudu, ale měla za úkol splnit více cílů. Jedním z nich je ten, aby v době, kdy společnost začne pochybovat o kapitalismu jako o nejlepším možném systému, byla jakákoliv myšlenka na spravedlivější uspořádání společnosti snadno smetena se stolu s tím, že to už tu bylo a víme jaké byly výsledky.

Přes všechny výše uvedené důvody, které vytváření pozitivních vizí ztěžují, jsem přesvědčen, že je potřeba tyto vize vytvářet a pracovat na nich. Ideálem (bohužel momentálně s vysokou pravděpodobností nedosažitelným) by bylo vytvořit z těchto vizí jednu, která by byla přijatelným kompromisem pro většinu lidí (míněno lidí, kteří se o něco takového vůbec zajímají). Dle mého názoru by mělo smysl vytvářet tuto vizi pro jakési přechodové období, protože vytvářet systém pro období po transformaci se mi v tomto okamžiku nezdá ještě příliš smysluplné.

Co však považuji za podstatné je to, aby základní princip současného systému, tj. konkurence, byl nahrazen principem kooperace v systému novém.

http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/pozitivni-vize-pristiho-usporadani-spolecnosti

Tedy k tomu ideálu (rúzných vizí) o němž je řeč,

myslím že ta spolupráce by vůbec nemusela vylučovat ten svůj opak,

tedy tu konkurenci a soupeření,

stejně jako egoismus a práce na vlastním díle neznamená,

že nepracujeme tím pádem i ve prospěch druhých...

V podstatě jakýmsi ideálem by mohlo být spojení těchto dvou protikladů,

konkurence i spolupráce,

tedy si člověk je vědom, že pracuje nejen pro sebe, ale i pro druhé...

Což si myslím, že v případě duchovního poznání (Jednoty)

neměl být vůbec žádný problém,

protiklady pak nejsou brány jako něco co je navzájem proti sobě,

ale co se navzájem doplnuje a ovlivnuje

(nejde ovšem o kompromis, ale o zachování protikladů)

13. prosince 2015 00:58:38 | reagovat

Vostál Petr

...

Bohužel,

demokracie spíše vyrábí šedivé kompromisy,

které místo aby umožnovaly, tak jak je tomu u protikladů,

zcela obráceně zabranují a omezují,

místo aby sjednocovala,

tak spíše rozděluje...

To je velmi nestabilní spolupráce,

proto i čínská ekonomika pod vedením politické stability komunistů je schopna podávat lepší ekonomické výsledky,

ostatně tak tomu bylo i začátcích kapitalismu v době monarchií

Mises.cz