11. března 2013 12:17:29 | reagovat
Tomáš Fiala
U plného rudého krámu :-)
Dodnes si vzpomínám, co za hrůzu hrůz bylo pro mě jít si koupit v pubertě boty. To jsme s mámou v našem okresním městě prolezli snad všechny krámy. A po několika týdnech se nám podařilo najít boty, které splňovaly kritéria nás obou. Já, abych je byl ochoten před kamarády nosit (naštěstí i máma chtěla, abych měl na nohou něco, co se bude líbit hlavně mně). A máma, aby je byla ochotná zaplatit. Pěkný boty stály ke dvěma stovkám. Průměrný plat v byl cca 3.000,- hrubého. Kdo ho však tehdy měl? Stejně jako dneska, málokdo. Naštěstí v 80. letech přišly u nás puberťáků do módy "důchodky". To byly takové ty černé filcové boty nad kotník vepředu na zip á 99,-Kčs. Teda, žádná láce to zase nebyla (zvlášť pro ty důchodce), ale přeci jen to bylo levnější. No a zároveň se tím staly nedostatkovým zbožím... :-)Před pár lety jsem likvidoval garsonku po příbuzné. Taky sranda. Její přítel jí tam někdy na přelomu 70-80 let vybudoval vestavěný nábytek. Škoda, že nemohu posoudit "ceny" překližky a latěk, ze kterých to dělal tehdy a ceny skříněk z Ikei, ve které by je koupil dneska. Fakt je, že "sortiment" hřebíčků a vrutů, které na to použil, byl fantastický. A hlavně totálně neodpovídající použití. Prostě co zrovna bylo k dostání, to použil. Upozorňuju, že to byl manuálně velice zručný člověk. Když jsem byl u tety na návštěvě poprvé po jejím "zabydlení", tak jsem zíral, co z toho nic, co se tu dalo koupit, vykouzlil.
Schválně jsem svůj příspěvek nazval u plného krámu. Ono totiž není pravda, že v obchodech nic nebylo, případně že tam byl malý výběr. Ony ty krámy byly napěchovány zbožím nejrůznějšího druhu, kolikrát se tam objevily i dovozové věci, čááás od času i z "kapitalistické" ciziny. Jen to mělo jeden háček. O většinu toho zboží nikdo nestál. Tehdy existoval pojem "ležák". To nemělo nic společného s pivem. To bylo zboží, které se roky válelo po celé republice ve skladech malo a velkoobchodů a nikdo ho nekupoval. Občas někdo ze zoufalství, protože něco potřeboval nutně hned a to lepší prostě nebylo, případně domácí kutilové si čas od času takové věci pořizovali coby polotovar k domácké výrobě nebo dokonce jako náhradní díl k úplně něčemu jinému. Čtenáři Světa motorů by mohli vyprávět, jaké zlepšováky na auťáky a z čeho všeho možného i nemožného byly v příslušné rubrice uveřejňovány. O návodech v časopisu Udělěj/Urob si sám ani nemluvě. :-)