Pár slov úvodem

Nyní bude následovat šestnáct kapitol. První čtyři obsahují určité obecné principy. Dvanáct dalších popisuje, jak by mohly volnotržně fungovat jednotlivé oblasti, jež dnes spravuje stát (jako například školství, zdravotnictví, soudnictví, policie a mnohé další). Nakonec se můžete těšit ještě na pár bonusových kapitol a rychlých odpovědí na některé běžné námitky proti bezstátní společnosti.

Protože první čtyři kapitoly obsahují především teorii, pro někoho nemusejí být příliš čtivé (ač jsem se snažil příliš nenudit); kdo si však chce rovnou číst o tom, jak by bez státu mohlo fungovat to či ono, může přeskočit na pátou kapitolu (o penězích). Je ale třeba počítat s tím, že se v celé knize při vysvětlování odkazuji právě na ty první čtyři teoretické kapitoly – zejména na druhou.

Při čtení o tom, jak by mohla volnotržně fungovat jednotlivá odvětví, je třeba neustále pamatovat na to, že zmíním-li se o nějaké alternativě poskytování určitých služeb bez státních zásahů, rozhodně tím netvrdím, že jde o jedinou možnou nestátní cestu. Je absurdní se domnívat, že by žádný z milionů podnikatelů nevymyslel poskytování té které služby lépe, než jak to zde nastíním já (či jak by to dokázala vymyslet libovolná hrstka sebelepších politiků); jen si představte, jak vypadal tento svět před pouhými sto lety a jak skvělé nápady a píle mnohých lidí předčila i předpoklady těch nejodvážnějších vizionářů tehdejší doby. Volný trh prostě nelze predikovat; kdyby ano, šel by centrálně naplánovat, což není možné, jak si záhy ukážeme. Jedná se tedy jen o možné varianty toho, jak by asi takový svět mohl (ale nemusel) vypadat.

Protože o nezbytnosti státu a správnosti demokracie nás již od útlého věku, kdy se naše mysl a názory teprve začínají formovat, přesvědčují státem ovládané školy, píši své texty jako opozici proti takovým tvrzením. Mí protivníci mají ale jednu obrovskou výhodu; začali mnohem dříve (v rámci státního vzdělávacího systému) a již předem nasadili většině lidí do hlav, že myšlenky, které hájím, jsou absurdní, nereálné, nežádoucí a nesmyslné. Ruku na srdce: Kdo z vás, vážení čtenáři, přistupuje k myšlence o bezstátní společnosti negativně již nyní? A kdo z vás, kteří tak činíte, se nějakou dobu seriózně a nepředpojatě tou myšlenkou zabýval? Vím, že mnozí tuto knihu odmítnou; přesto bych vás chtěl poprosit, abyste tak nečinili na základě „argumentů“ typu: „Každý přece ví, že to by nefungovalo,“ nýbrž po zralé – a pokud možno nezaujaté – úvaze.

Je možné, že v knize najdete kapitoly, jež vám budou dávat smysl, ale i takové, s nimiž se rozhodně nebudete moci ztotožnit; to je naprosto v pořádku. Nehlásám revoluci, stát netřeba rovnou ze dne na den zrušit, zatím bohatě postačí jej zmenšovat. I kdybyste po přečtení této knihy došli k tomu, že stát potřebujeme, ale existuje byť jen jedno jediné odvětví, o kterém jste si dříve mysleli, že jej má spravovat, ale váš názor se změnil, považuji to za velký úspěch. A pokud se nestane ani to, budu moc rád, když budete o nezbytnosti či postradatelnosti státu alespoň přemýšlet.