I. Co Stát není

Stát je téměř výhradně považován za instituci společenské služby. Někteří teoretici uctívají Stát jako zbožnění společnosti, jiní ho považují za laskavou, ačkoliv často neefektivní organizaci nutnou k dosažení společenských cílů. Ale téměř všichni považují Stát za nezbytný prostředek k dosažení cílů lidstva, za nástroj, který má mířit proti „soukromému sektoru“, a za nástroj, který soutěž se soukromým sektorem o zdroje často vyhrává. Se vzestupem demokracie se identifikace společnosti se Státem zvýšila natolik, že je možné zaslechnout postoje, které porušují všechny zásady zdravého rozumu, jako například: „My jsme vláda.“ Užitečný kolektivní termín „my“ umožňuje ideologickou kamufláž, která zakrývá realitu politického života. Pokud platí, že „my jsme vláda“, potom vše, co vláda jedinci provede, není pouze spravedlivé a netyranické, ale také „dobrovolné“ vzhledem k tomuto jedinci. Pokud vláda způsobí obrovský dluh, který se musí splatit zdaněním jedné skupiny obyvatel pro dobro jiné, zamaskuje se toto břímě do hesla „dlužíme to sami sobě.“ Pokud vláda odvede někoho na vojnu nebo ho uvězní za disidentní názor, pak „si to způsobuje sám“, a tedy se nic nežádoucího nestalo. Podle této logiky nebyl žádný Žid nacistickou vládou zavražděn, místo toho Židé „spáchali sebevraždu“, protože oni byli vláda (která byla demokraticky zvolena), a tedy cokoliv jim vláda udělala, bylo z jejich strany dobrovolné. Člověk by nepokládal za nutné toto tvrzení rozpracovávat, ale přesto zdrcující většina lidí tuto falešnou představu ve větší či menší míře sdílí.

Musíme tedy zdůraznit, že „my“ nejsme vláda, vláda není složena z „nás.“ Vláda v žádném smyslu nereprezentuje většinu lidí.[1] Ale i kdyby reprezentovala, i kdyby se sedmdesát procent lidí rozhodlo zavraždit zbývajících třicet procent, tak by to pořád byla vražda. Nebyla by to dobrovolná sebevražda ze strany zmasakrované menšiny.[2] Žádná metafora, žádná otřepaná fráze, že „všichni jsme součástí všech ostatních“ nesmí zatemnit tento základní fakt.

Pokud tedy Stát nejsme „my“, pokud to není „lidská rodina“, které se sešla, aby řešila problémy, pokud to není sraz nájemníků nebo country club, co je to? Zjednodušeně – Stát je organizace ve společnosti, která se snaží udržet si monopol na použití síly a násilí na daném území. Konkrétně jde o jedinou organizaci ve společnosti, která získává příjmy nikoliv dobrovolnými příspěvky nebo platbami za služby, ale donucením. Zatímco ostatní jedinci nebo společnosti získávají příjmy produkcí zboží a služeb a mírumilovnou a dobrovolnou směnou tohoto zboží a služeb s ostatními, Stát získává příjmy použitím nátlaku, tj. hrozbou vězení a použitím bajonetu.[3] Ve chvíli kdy Stát použije k získání příjmů sílu a násilí, pokračuje poté regulováním a diktováním dalších činností svým jednotlivým poddaným. Člověk by se domníval, že jednoduché pozorování Států během celé historie a po celé zeměkouli bude dostatečným důkazem pro toto tvrzení, ale miasma tohoto mýtu bylo roznášeno tak dlouho, že je další rozvinutí toho, co ve skutečnosti Stát je, nezbytné. 

[1] Nemůžeme v této kapitole rozvíjet mnohé problémy a chyby demokracie. Postačí říct, že agent nebo zástupce je vždy pod kontrolou jedince a jeho příkazů, může být kdykoliv propuštěn a nemůže jednat proti zájmům a přáním svého pána. Je zřejmé, že zastupitel nemůže v demokracii splnit tuto funkci zástupce, která by byla v souladu se svobodnou společností.