VII. Historie jako závod mezi Státní a společenskou mocí

Právě tak jako dva základní a vzájemně výlučné vztahy mezi lidmi jsou mírová spolupráce a násilné zneužívání, produkce a vykořisťování, může být o ekonomické historii lidstva uvažováno jako o souboji těchto dvou principů. Na jedné straně je kreativní produkce, mírumilovná směna a spolupráce; na druhé straně násilná diktatura a vykořisťování těchto společenských vztahů. Albert Jay Nock šťastně pojmenoval tyto soupeřící síly „společenská moc“ a „Státní moc.“[41] Společenská moc je moc člověka nad přírodou, jeho kooperativní přeměna přírodních zdrojů a jeho proniknutí do přírodních zákonů ve prospěch všech zúčastněných. Společenská moc je mocí nad přírodou, životní úroveň dosažená lidmi vzájemnou výměnou. Státní moc, jak jsme mohli vidět, je násilné a parazitické zmocnění se této produkce – vysávání produktů společnosti pro dobro neproduktivních (ve skutečnosti antiproduktivních) vládců. Zatímco společenská moc je moc nad přírodou, Státní moc je mocí nad člověkem. V minulosti vždy lidské kreativní a produktivní síly znovu a znovu vydláždily nové cesty přeměny přírody ve prospěch člověka. To byly doby, kdy společenská moc daleko utíkala moci Státní a kdy se úroveň Státních neoprávněných zásahů do společnosti znatelně zmenšila. Ale vždy, po delším nebo kratším časovém období, se Stát přesunul i do těchto nových oblastí, aby opět zmrzačil a zkonfiskoval společenskou moc.[42] Pokud období od sedmnáctého do devatenáctého století bylo v mnoha západních zemích dobou akcelerace společenské moci a následného nárůstu svobody, míru a materiálního bohatství, je dvacáté století primárně obdobím, kdy Státní moc doháněla moc společenskou – s následným obrácením k otroctví, válce a destrukci.[43]

V tomto [dvacátém, pozn. překl.] století čelí lidská rasa opět zhoubnému panování Státu. Státu, který je nyní vybavený plody lidské kreativní moci, které zkonfiskoval a zneužil pro své vlastní cíle. Několik posledních staletí bylo obdobím, kdy se lidé na Stát snažili uvalit konstituční a další limity, jen aby zjistili, že takové pokusy, stejně jako kterékoliv jiné, selhaly. Ze všech početných forem, kterých vláda během staletí nabyla, ze všech konceptů a institucí, které se vyzkoušely, se žádné nepodařilo udržet nad Státem kontrolu. Řešení problému Státu je evidentně stejně vzdálené, jako vždy bylo. Snad musí být prozkoumány nové stezky bádání, pokud má být nalezeno úspěšné řešení řešení Státní otázky.[44]

[41] Ke konceptům Státní a společenské moci viz Albert J. Nock: Our Enemy the State (1946). Viz také Nock: Memoirs of a Superfluous Man (1943) a Frank Chodorov: The Rise and Fall of Society (1959)