II. Demobilizace

S národem se to má podobně jako s jednotlivcem. Jestliže chce uspokojit nějakou svoji potřebu, musí se přesvědčit, zda toto uspokojení je hodno vynaložených nákladů. Pro národ jako celek je nejdůležitějším ze všech statků bezpečnost. Jestliže nabytí bezpečnosti nutně vyžaduje postavit armádu čítající sto tisíc mužů a vydat na ni sto miliónů, nemám nic proti tomu. Je to užitek zakoupený za cenu určité oběti.

Je však třeba, aby nevznikla žádná nedorozumění ohledně dosahu mé teze.

Kterýsi zákonodárce navrhuje, aby bylo z vojenské služby propuštěno 100 000 mužů, čímž se poplatníkům ulehčí o 100 miliónů.

Dejme tomu, že se omezíme na tuto odpověď: „K dosažení národní bezpečnosti je naprosto nezbytné, abychom měli těchto 100 000 mužů a zaplatili 100 miliónů; je to sice oběť, ale bez ní by byla Francie vnitřně rozvrácena soupeřícími stranami nebo uchvácena cizinci.“ Nemám, co bych namítal proti tomuto argumentu, který může být fakticky správný nebo nesprávný, avšak teoreticky neobsahuje žádné ekonomické kacířství. Kacířství začíná tehdy, když je oběť prezentována jako výhoda, protože někdo z ní má prospěch.

Nuže, velice bych se mýlil, kdybych se domníval, že hned poté, co by autor návrhu sestoupil z tribuny, by některý řečník nezačal o překot vykřikovat:

„Propustit 100 000 mužů! Co si myslíte! Co se s nimi stane! Z čeho budou žít? Z práce? Což nevíte, že je všude nedostatek práce, že všechna pracovní místa jsou obsazena? Chcete těch 100 000 mužů vrhnout na pracovní trh, aby se tím zvýšila konkurence a snížily mzdy? Není to štěstí, že v době, kdy je tak obtížné uhájit jakékoliv skromné živobytí, dává stát chléb     100 000 lidem? Uvažme navíc, že armádě se dodává víno, oděv a zbraně, což udržuje v činnosti továrny a napomáhá rozvoji posádkových měst, a že tedy – krátce řečeno – je armáda pro své nesčetné dodavatele přímo darem z nebe! Nechvějete se hrůzou při pomyšlení, že zničíte tento nesmírný průmyslový rozmach!?“

Jak vidíme, v tomto proslovu se dospělo k závěru, že je třeba zachovat 100 000 vojáků; abstrahovalo se od nezbytnosti samotné vojenské služby pro blaho národa a prezentovaly se důvody ekonomické. Mým úkolem je vyvracet pouze tyto důvody.

100 000 mužů, jejich. vydržování stojí poplatníky 100 miliónů, žije a poskytuje živobytí svým dodavatelům v rozsahu oněch 100 miliónů: to je to, co je vidět.

Avšak těchto 100 miliónů vybraných z kapes daňových poplatníků již neposkytuje živobytí těmto poplatníkům a jejich dodavatelům, a sice právě v rozsahu oněch 100 miliónů: to je to, co není vidět. Kalkulujte, počítejte a řekněte mi, kde je prospěch celku?

Co se mne týče, řeknu vám, kde je ona ztráta, a abych věc zjednodušil, budu místo o 100 000 mužích a 100 miliónech mluvit jen o jednom muži a tisíci francích.

Dejme tomu, že jsme ve vesnici A. Přijdou verbíři a odvedou jednoho muže. Zajdou tam rovněž výběrčí daní a vyberou 1000 franků. Muž i peníze se dopraví do Met, peníze za tím účelem, aby onen muž z nich byl živen celý rok, aniž by co dělal. Pokud máte na zřeteli pouze Mety, ano, pak máte stokrát pravdu, toto opatření je velmi výhodné; když však obrátíte svůj pohled k vesnici A, budete soudit jinak, neboť uvidíte, pokud nejste slepí, že tato vesnice ztratila jednoho pracovníka a 1000 franků, jež měly být odměnou za jeho práci, a ztratila také obchodní aktivity, které by se vydáním těchto jeho 1000 franků kolem něj rozvíjely.

Na první pohled by se zdálo, že se ztráta kompenzuje. Fenomén, který by se udál ve vesnici, se odehraje v Metách, a to je vše. Avšak ztráta přece jen existuje. Ve vesnici oral a obdělával půdu jeden muž: byl to pracovník; v Metách provádí „Vpravo hleď!“ a „Vlevo hleď!“ je to voják. Peníze a jejich oběh jsou v obou případech tytéž; avšak v prvním by se jednalo o 300 dnů produktivní práce, zatímco ve druhém případě máme 300 dnů práce neproduktivní; toto ovšem platí za trvajícího předpokladu, že část armády není nezbytná k veřejné bezpečnosti.

Podívejme se teď na demobilizaci. Upozorňujete mě na přírůstek 100 000 pracovníků, na zintenzivnění konkurence a na tlak, který tato vykonává na mzdy. To je to, co vidíte.

Všimněme si však toho, co nevidíte. Nevidíte, že když pošlete domů 100 000 vojáků, neznamená to zničení 100 miliónů franků, nýbrž jejich vrácení poplatníkům. Rovněž nevidíte, že vrácením 100 tisíc pracovníků na trh práce zároveň vrháte do tržní sféry 100 miliónů franků určených k zaplacení jejich práce a že tudíž totéž opatření, které zvyšuje nabídku pracovních sil, zvyšuje taképoptávku po nich; z čehož plyne, že vaše snížení mezd je iluzorní. Nevidíte, že stejně jako před demobilizací je i po jejím provedení v zemi 100 miliónů franků, jež odpovídají 100 000 mužům, a že celý rozdíl spočívá v tomto: předtím dávala země 100 000 mužům sto miliónů franků, aby nic nedělali, poté jim je dává, aby pracovali.

Nevidíte konečně, že když poplatník dává svoje peníze ať již vojákovi pro nic za nic, anebo pracovníkovi výměnou za něco, tak všechny pozdější důsledky oběhu těchto peněz jsou v obou případech tytéž; avšak jedině v druhém případě se poplatníkovi něčeho dostává, zatímco v prvním případě nedostává nic. – Výsledek: čistá ztráta pro národ.

Sofisma, které zde vyvracím, neobstojí před testem rozšířené aplikace, která je prubířským kamenem všech teoretických principů. Jestliže se v duchu onoho sofismatu vše kompenzuje a žádné zájmy nejsou poškozovány a platí, že je ve prospěch národa zvětšovat armádu, proč se tedy nepovolá pod prapory všechno mužské obyvatelstvo země?