10. 100% zlatá tradice

Já tudíž navrhuji, jakožto ten nejrozumnější peněžní systém a jediný, který je plně kompatibilní s volným trhem a ochranou proti podvodu, 100% zlatý standard. Toto je jediný systém kompatibilní s plným zachováním vlastnických práv. Je to systém, který zaručuje ukončení inflace a s ní spojeného ekonomického cyklu.[39] A je to jediná forma zlatého standardu, která se zcela vyrovnává s argumentem Douglasovi komise proti návratu ke zlatu: „Hlavním důvodem, proč neučinit zlaté mince volně dostupnými je to, že by vláda [či banky] neměla slibovat nic, co by nebyla schopná dodržet. Peněžní systém po jedno století expandoval rychleji, než by mu umožnilo zvyšování množství zlata.―[40]

Ačkoliv je toto v dnešní době program bezpochyby „radikální―, je důležité stručně upozornit na velikou tradici, na které staví. A není to pouze tradice klasické ekonomie a currency school, ale také politická tradice Jeffersona a Jacksona. V zásadě právě toto byl jejich program. Mimochodem téměř všichni historikové, s výjimkou Williama Grahama Sumnera a Josepha Dorfmana, dezinterpretovali Jeffersona, Jacksona a jejich přívržence jako ekonomické ignoranty a antikapitalistické agrárníky, kteří chtěli zničit úvěrový systém, kterému nedokázali porozumět. Ať už člověk s jejich pozicí souhlasí či nikoliv, oba psali s hlubokými a sofistikovanými znalostmi klasické ekonomie, korespondovali s předními Britskými i Francouzskými ekonomy a byli plně oddáni kapitalismu a volnému trhu o němž věřili, že byl poškozen a nikoliv vylepšen institucí bank na částečných rezervách.[41] Ve skutečnosti by se dalo říci, že tito Američané byli neohroženými zastánci currency school a navíc postrádali téměř slepou oddanost k Bank of England svých pragmatičtějších Britských bratranců. Vskutku princip currency school se v Americe objevil dokonce o několik let dříve než v Anglii.[42] A zakladatelé této školy v Americe, jako Condy Raguet, si uvědomili i to, co daleko prominentnější Britové tragicky přehlédli: že bankovní vklady na požádání jsou stejně tak plnohodnotnými peněžními substituty jako bankovky a jsou tudíž částí širší peněžní zásoby.[43]

Po skončení Občanské války byli ekonomové příliš zaměstnaní bojem s greenbacky a sporem mezi stříbrem a zlatem, takže idea 100% zlata doslova zmizela ze scény. Generál Amasa Walker ovšem psal až do šedesátých let devatenáctého století a i on byl překonán brilantními spisy Bostonského obchodníka Charlese H. Carrolla, který obhajoval 100% zlaté rezervy proti bankovním vkladům na požádání stejně jako bankovkám a také doporučoval nahrazení názvu „dolar― zlatou uncí či zlatým gramem.[44] A pak úředník Puncovního úřadu Spojených států Isaiah W. Sylvester, který byl historiky zcela zanedbán, a který obhajoval 100% dolar a paralelní standardy.[45] V současném (dvacátém) století byl obhájcem 100% zlatého standardu ekonom Dr. Elgin Groseclose.[46]

[39] Viz. Mises-Hayekova teorie ekonomického cyklu.
[40] Report of the Subcommittee on Monetary, Credit, and Financial Policies of the Joint Committee on the Economic Report, 81 Cong., 2 Sess. (Washington 1950), str. 41.
[41] Konzervativní ekonomičtí historikové konce devatenáctého století popisovali Jacksona jako ignorantského agrárníka snažícího se zničit kapitalismus a prosazujícího infaci proti centrální bance. Progresivisté z Beardovi školy zastávali stejný pohled, až na to, že chválili Jacksoniánce za jejich údajně protikapitalistický postoj. Současná Bray Hammond-Thomas Govanova škola se opět posunula k chválení whigů a Banky Spojených států, kterou považuje za klíčovou instituci pro moderní úvěrový systém oproti Jacksoniáncům, požadujícím absurdně tvrdou měnu.
[42] Například během paniky 1819 — několik let před představením principu currency school Thomasem Joplinem v Anglii — Thomas Jefferson, John Adams, John Quincy Adams, guvernér Thomas Randolph z Virginie, Daniel Raymond (autor prvního pojednání o ekonomii ve Spojených státech), Condy Raguet a Amos Kendall, všichni psali ve prospěch buď 100% zlatých peněz nebo 100% zlatého krytí pro papír. Viz. Murray N. Rothbard, ?The Panic of 1819: Contemporary Opinion and Policy,? doktorská disertace (Columbia University, 1956). John Adams považoval vydávání papíru nekrytého 100% kovem za „krádež,? Raymond nazval tuto praktiku „ohromujícím podvodem.? Stejný názor zastával Francouzský ideolog, ekonom a přítel Jeffersona, hrabě Destutt de Tracy. Srovnej Michael J. L. O‘Connor, Origins of Academic Economies in the United States (New York: Columbia University Press, 1944), str. 28, 38.
[43] Chyba Britské currency school vedla k diskreditaci Peelova Bankovního zákona z roku 1844, který požadoval 100% rezervy na všechny vydané bankovky, ale bankovní vklady na požádání nechal naprosto nepovšimnuté.
[44] O Carrollovi viz. Lloyd W. Mints, A History of Banking Theory (Chicago: University of Chicago Press, 1945), str. 129, 135, 155-56; a zvláště sbírku Carrollových spisů, Organization of Debt into Currency and Other Papers, Edward C. Simmons, ed. (Salem, N.Y.: Ayer, 1972).
[45] Isaiah W. Sylvester, Bullion Certificates as Currency (New York, 1882). O paralelních standardech viz. také Brough, Open Mints and Free Banking, passim. Pro Broughův útok na škody způsobené nezávislými názvy měnových jednotek viz. ibid., str. 93.
[46] Groseclose: „Praktika zlatníků, využívat uložené fondy pro své vlastní zájmy a prospěch, byla v zásadě nezdravá, pokud ne přímo nečestná a podvodná. Skladník, který bere zboží u něj uložené a používá ho k vlastnímu prospěchu, ať už ho použije sám nebo půjčí jinému, se dopustil přečinu, směny zboží, za které byl podle zákona zodpovědný. Díky sofistice, která byla dnes povýšena na ekonomický princip, ale která nemá žádného obhájce mimo bankovní říši, skladník, který zachází s penězi, je podroben božskému zákonu: bankéř má volnost užívat ke svému soukromému prospěchu a zisku jemu svěřené peníze…? „Dříve či později musíme opustit představu, že můžeme koláč zároveň mít a zároveň ho sníst, že můžeme mít uložené peníze připravené k vybrání v jakýkoliv okamžik a v téže chvíli rozpůjčované ve stovkách rozličných podniků. Musíme poznat, že jedinou zárukou likvidity bankovních vkladů jsou skutečné peníze čekající na vkladatele v jakýkoliv okamžik se může objevit. Toto by neznamenalo zánik půjčování ani zmizení úvěrových institucí. Ale znamenalo by to rozluku úvěru od peněžního mechanismu, zastavení užívání úvěrových nástrojů jako prostředku směny. Znamenalo by to zmizení nejzáludnější formy fiktivního úvěru. Stále bychom mohli mít investiční banky poskytující dlouhodobé úvěry a směnné makléře a finanční společnosti poskytující krátkodobé úvěry; ale takový úvěr by nebyl transferem fiktivní kupní síly načerpané z rezervoáru bankovního systému, jehož vlastní zdroje se odvíjejí od používání bankovních šeků; dostupný úvěr by byl opravdovým úvěrem, tedy přesunem skutečného existujícího bohatství výměnou za bohatství, které bude vytvořeno a vráceno v budoucnu. Takový úvěr by nebyl inflační, jako je dnešní bankovní úvěr, jelikož každý dolar dostupný dlužníkovi by byl výsledkem vzdání se jeho kupní síly ze strany věřitele; šlo by tedy o pouhý přesun kupní síly, nikoliv o vytváření kupní síly z fikce.? (Money, The Human Conflict [Norman: University of Oklahoma Press, 1934], str. 178, 273). Profesor F.A. Hayek ve svém Monetary Nationalism and International Stability (New York: Longmans, Green, 1937), projevil velké sympatie ke 100% zlatu a v několika excelentních analýzách ukázal výhody 100% zlatého standardu oproti smíšenému standardu na částečných rezervách a nekrytým papírovým penězům. Nakonec ovšem tento návrh odkládá stranou kvůli obtížnému prosazování. Navíc poněkud nekonzistentně dovozuje, že ideální peněžní systém by měl být řízen mezinárodní centrální bankou a zlatý standard pokládá pouze za druhou nejlepší možnost. Robbins, ačkoliv zvažoval 100% peníze, byl více nakloněn volnému bankovnictví pod zlatým standardem. Lionel Robbins, Economic Planning and International Order (London: Macmillan, 1937). str. 269-305. V poslední době Hayek opustil zlatý standard ve prospěch složeného komoditního standardu: „A Commodity Reserve Currency,? v jeho Individualism and Economic Order (Chicago: University of Chicago Press, 1945), str. 209-19.