9. Profesor Yeager a 100% zlaté peníze
Jedno z nejdůležitějších pojednání o 100% zlatém standardu z poslední doby pochází od profesora Lelanda Yeagera.[35] Profesor Yeager, ačkoliv stojí jako zastánce volně fluktuujících papírových peněz na opačném pólu, rozpoznal velikou nadřazenost 100% zlata oproti zlatému standardu z doby před rokem 1933. Hlavní námitkou proti tehdejšímu zlatému standardu je jeho zranitelnost velikou a náhlou deflací a obtíže, kterým čelí národní autority, když odplývání zlata do zahraničí ohrožuje rezervy domácích bank a nutí je ke kontrakci. Yeager rozpoznal, že se 100% zlatem by žádný z těchto problémů neexistoval.
Pod 100% mezinárodním zlatým standardem, kdy by měnou v každé zemi bylo zlato či plně kryté skladní listy na zlato ve formě papírových bankovek, by se vlády vůbec nemusely obávat odplývání rezerv. Sklady zlata by nikdy nebyly zaskočeny požadavky na výměnu papírových peněz na zlato, jelikož každý dolar papírových peněz by představoval dolar zlata, který skutečně ve skladu existuje. Neexistovaly by nezávislé národní monetární politiky; množství peněz v každé zemi by bylo určeno tržními silami. Celosvětové zásoby zlata by byly rozděleny mezi jednotlivými zeměmi podle poptávky po hotovosti existující v těchto zemích. Neexistovalo by žádné nebezpečí toho, že by zlato opouštělo jedny země a hromadilo se v druhých, jelikož každý jednotlivec by se staral o to, aby se hotovost v jeho držení nezmenšovala nebo nenarůstala do rozměrů, které by považoval za neadekvátní ve vztahu k vlastním příjmům a bohatství. Nebyl by žádný důvod obávat se o nerovnováhu v platební bilanci v žádné jednotlivé zemi, stejně jako dnes není důvod obávat se nerovnováhy platební bilance města New York. Pokud by se každý jednotlivec (a instituce) staral o to, aby se vyhnul trvalé nerovnováze ve své osobní platební bilanci, tak by to naprosto postačovalo. Jednání jednotlivců snažících se zachovat množství hotovosti ve svém držení na patřičné úrovni by se „automaticky? postaralo o adekvátnost peněžní zásoby v každé zemi.
Problémy národních rezerv, deflace a tak dále, říká Yeager, existovaly kvůli částečným rezervám a nikoliv kvůli zlatu samotnému. „Národní systém částečných rezerv byl opravdovým zdrojem většiny problémů připisovaných zlatému standardu.? S částečnými rezervami pouhé jednání jednotlivců nedostačuje k tomu, aby automaticky zajistilo patřičnou distribuci zlatých zásob. „Problémy se objevily kvůli smíšeným národním měnám – měny, které byly z větší části papírové a pouze částečně zlaté, byly nedostatečně mezinárodní. Hlavním defektem historického zlatého standardu byla nutnost „ochraňovat? národní zlaté rezervy.? Centrální banky a jejich vedení pouze věci zhoršily: „Stručně řečeno, ať už Centrální banka zesílí efekt toků zlata, zůstane k nim pasivní, nebo se je snaží „vyrovnávat?, její jednání bude nekompatibilní s principem plnohodnotného zlatého standardu. Vskutku jakýkoliv druh monetárního managementu je v přímém rozporu s principy čistého zlatého standardu.?[36]
Pokud je tento pohled věrným popisem 100% zlatého standardu, proč ho tedy Yeager odmítl a postavil se na stranu volně fluktuujících nekrytých peněz? Z velké části proto, protože pouze s nekrytými penězi může každá vláda v čase deprese stabilizovat cenovou hladinu ve své oblasti. Zde nebudu diskutovat o této stabilizační politice o níž věřím, že je chybná. Mohu pouze poukázat na to, že navzdory tomu, co tvrdí profesor Yeager, nejsou pokles cen a pokles směnného kurzu prosté alternativy. Věřit tomu znamená podlehnout fatálnímu metodologickému holismu a opustit cestu metodologického individualismu. Pokud například ocelářské odbory v určité oblasti způsobí nezaměstnanost tím, že trvají na zachování vysokých nominálních mzdových sazeb, ačkoliv ostatní ceny klesly, považuji za nesprávné snažit se tento problém řešit tím, že přinutíme všechny spotřebitele v oblasti platit vyšší ceny za jejich dovozy (skrze pokles směnného kurzu v oblasti).
Jedním z problémů, kterému se každý monetární etatista a nacionalista raději vyhne, jsou geografické hranice každé peněžní oblasti. Pokud mají existovat národní papírové peníze s plovoucími kurzy, proč mají být omezeny „národem?? Profesor Yeager je dost odvážný, aby toto rozpoznal a posunul nekryté peníze téměř k reductio, zvažováním zcela oddělených peněz pro každý region a lokalitu v rámci jednoho národa.
Yeager ovšem toto reductio nedovedl dostatečně daleko. Logicky jsou tím posledním stádiem volně fluktuujících nekrytých peněz rozdílné peníze vydávané každým jednotlivcem. Viděli jsme, že k tomuto by na volném trhu dojít nemohlo. Předpokládejme ale, že by k tomu došlo vývojem v současném systému. Co potom? Pak by jistě nastal celosvětový chaos a obchod by se dostal zpět na úroveň barteru. Vskutku, jelikož peníze znamenají obecný prostředek směny, je pochybné, jestli by se dal samotný koncept peněz na takový svět aplikovat. Ekonomická kalkulace, která je zajišťována pomocí peněz a cenového systému, by byla přerušená, jelikož by již neexistovala společná účetní jednotka.[37] Toto není přitažené za vlasy, jelikož všechny rozdílné papírové peníze zavádějí do světové ekonomiky některý z těchto chaotických prvků. Stručně řečeno, volně fluktuující papírové peníze dezintegrují samotnou základní funkci peněz. Pokud by měl každý jednotlivec svou vlastní papírovou měnu, pak by tato dezintegrace byla naprostá; ale národní – a o to více regionální a lokální – papírové měny již jsou částečnou dezintegrací peněžního média. Jsou v rozporu s podstatou funkce peněz. Nakonec se profesor Yeager podivuje, proč takoví „ortodoxní liberálové? jako Mises, Hayek, a Robbins trvali na „peněžním internacionalismu? zlatého standardu. Aniž bych chtěl mluvit za ně, myslím, že odpověď by se dala rozdělit do dvou částí: (1) protože jsou pro peněžní svobodu a proti vládnímu řízení a manipulaci s penězi a (2) protože dávají přednost existenci peněz ve srovnání s barterem — protože peníze jsou jedním z nejdůležitějších výdobytků ekonomiky a samotné civilizace. Čím obecněji jsou peníze užívány, tím je větší rozsah pro dělbu práce a pro meziregionální směnu zboží a služeb. Peněžní médium je tudíž pro volný trh klíčové a čím širší je užívání těchto peněz, tím extenzivnější může trh být a tím lépe může fungovat. Stručně řečeno, svobodný mezinárodní obchod je velmi posílen existencí mezinárodních komoditních peněz, jak ukázaly ekonomické dějiny minulého století. Každé narušení tohoto mezinárodního prostředku směny etatistickým nekrytým papírem nevyhnutelně poškozuje a dezintegruje volný trh. A nakonec můžeme stát před touto volbou: buď se vrátíme ke zlatu, nebo budeme sledovat cestu nekrytého papíru a vrátíme se k barteru. Není snad příliš velkou nadsázkou říci, že osamotný osud naší civilizace bude záviset na tomto rozhodnutí.[38]
[35] Leland B. Yeager, ?An Evaluation of Freely-Fluctuating Exchange Rates,? nevydaná doktorská disertace, Columbia University, 1952.
[36] Ibid., str. 9-17
[37] Profesor Yeager samozřejmě připouští, že s nezávislými penězi pro každou osobu nebo firmu by zašel již příliš daleko. „Za určitým těžko definovatelným bodem by rozšíření oddělených měn pro ještě menší a úžeji definovaná teritoria znamenalo negaci samotného konceptu peněz.? Naším přesvědčením ale je, že tímto „těžko definovatelným? bodem je přesně ten moment, kdy vznikly nekryté papírové peníze a narušily celosvětové komoditní peníze. Viz. Leland B. Yeager, ?Exchange Rates within a Common Market,? Social Research (Winter 1958): 436-37.
[38] Další Yeagerova kritika je, jak sám uznává, kritikou jakéhokoliv plánu na 100% bankovnictví, ať už se zlatem nebo s papírem. Existuje například problém, jak potlačovat nové formy nekrytých závazků splatných na požádání, které by se mohly objevit, aby se banky vyhnuly legislativním restrikcím. Nemyslím si, že by toto byl zásadní argument. S podvody se vždy bojuje těžko a dějí se v nesčetných formách neustále (jako všechny druhy zločinů). Znamená to snad, že bychom se měli vzdát zakazování a trestání podvodů a dalších zločinů proti osobě a majetku?