1.3. První ekonom Hésiodos a problém vzácnosti

Nikdo by se neměl nechat mýlit myšlenkou, že starověcí Řekové byli „ekonomové“ v současném slova smyslu. V průběhu objevování filozofie získávalo jejich filozofování o člověku střípky politicko-ekonomického i striktně ekonomického myšlení a pohledu. Avšak neexistovala žádná moderní ekonomická pojednání per se. Je pravda, že pojem „ekonomie“ je řecký, vycházející z řeckého oikonomia, ale oikonomia neznamená ekonomii v našem smyslu, ale „správu domácnosti“, a pojednání o „ekonomii“ rozebírají to, co bychom mohli nazvat technologií správy domácností – jistě užitečné, ale určitě nic, co bychom dnes označili za ekonomii. Navíc existuje nebezpečí, kterému se naneštěstí nevyhnulo mnoho schopných historiků ekonomického myšlení, a tím je podsouvání poznatků současné ekonomie starověkým mudrcům. Přestože bychom jistě neměli přehlížet nikoho z velikánů minulosti, musíme se také vyhnout stavění na několika obskurních větách a oslavě domnělých, ale neexistujících předchůdců současných sofistikovaných konceptů.

Čestné místo prvního řeckého ekonoma patří Hésiodovi z Boiótie, básnikovi z raného starověkého Řecka, jenž žil v polovině osmého století př. n. l. Hésiodos žil v malé sobestačné zemědělské komunitě v Askře, kterou sám nazýval „zoufalým místem… špatným v zimě a tvrdým v létě, nikdy dobrým místem“. Byl tedy přirozeně seznámen s věčným problémem vzácnosti, se skoupostí zdrojů v porovnání s řadou lidských cílů a přání. Hesiodova skvělá báseň Práce a dni se sestává ze stovek veršů sestavených pro recitaci jedním člověkem s hudebním doprovodem. Avšak Hésiodos byl spíše básníkem didaktickým než čistým bavičem, a tak často opustil linku příběhu, aby vzdělal své publikum v tradičních moudrech nebo ve výslovných pravidlech lidského konání. Z celkových 828 veršů se prvních 383 z nich věnuje stěžejnímu ekonomickému problému vzácnosti zdrojů při sledování početných a nekonečných lidských cílů a přání.

Hésiodos přijal obecně známý náboženský či pohanský mýtus „Zlatého věku“, domnělého počátečního stavu, kdy byl na zemi Eden, ráj bezmezné hojnosti. V tomto počátečním stavu samozřejmě neexistoval žádný ekonomický problém, žádný problém vzácnosti, protože všechna lidská přání byla okamžitě naplněna. Avšak nyní je vše jinak a „člověk si nikdy neodpočine od práce, každodenní hoře a hynutí nocí.“ Důvodem toho špatného stavu je všudypřítomná vzácnost, výsledek vypuzení člověka z ráje. Hésiodos píše, že kvůli vzácnosti musí být práce, materiály a čas efektivně alokovány. Vzácnost může být navíc částečně omezena energií práce a kapitálu. Konkrétně práce je zásadní a Hésiodos analyzuje nezbytné důvody pro to, aby člověk opustil božský stav pouhého volného času. Prvním z nich je samozřejmě základní materiální potřeba. Naštěstí je tato potřeba vyvážena společenským odmítáním lenosti a snahou o napodobování spotřebních standardů lidí kolem nás. Podle Hésioda vede napodobování ke zdravému vývoji v duchu soutěže, kterou nazýval „dobrým konfliktem“, nezbytnou silou ve zmírňování základního problému vzácnosti.

Aby byla soutěž spravedlivá a harmonická, odmítá Hésiodos nespravedlivé způsoby nabývání bohatství, jakým je například loupež, a obhajuje vládu zákona a respektu k spravedlnosti, což vede k ustavení řádu a harmonie ve společnosti a umožňuje konkurenci se v těchto podmínkách rozvinout. Mělo by být zřejmé, že Hésiodos měl mnohem optimističtější pohled na ekonomický růst, práci a silnou konkurenci, než jaký měli filozoficky mnohem zdatnější Platón a Aristoteles o tři a půl století později.