11.4. Bratři Northové, dedukce za axiomů a toryovské laissez-faire

Na stranu Johna Locka se nejen v otázce úrokové míry, ale obecně v plné vizi ekonomického laissez-faire, jež dokonce Locka i překročila, postavili dva bratři z významné toryovské rodiny, Dudley a Roger Northovi. Byli fascinujícím sblížením názorů radikálních whigů, vysokých toryovců a horlivých poddaných Karla a Jakuba II. Takové spojení předznamenalo pozdější shledání myšlenek „extrémní levice“ a „extrémní pravice“ během osmnáctého století, když byl na levici ze strany radikálních commonwealthšanů a na pravici ze strany anti-imperialistických katolíků či proto-katolíků, kteří se všichni shodovali v odmítání merkantilismu, vysokých daní, vysokého veřejného zadlužení a centrálního bankovnictví, vznesen odpor proti imperialistickému whigovskému merkantilistickému establishmentu jedné strany mezi roky 1715 a 50. lety 18. století. [1]

Dudley a Roger Northovi byli synové čtvrtého barona Northa. Dudley (1641-1691) nerad chodil do školy, a tak odešel do Turecka, kde se stal významným obchodníkem a ředitelem Levantské společnosti s monopolem na anglický obchod se Středním východem a Africké společnosti, která se těšila monopolu na obchod se svým kontinentem. Dudley North se vrátil z Turecka do Londýna v roce 1681 akorát včas, aby pomohl králi Karlovi a jeho staršímu bratrovi Francisovi, lordu Guilfordovi (1637-1685) v patriotické snaze obvinit patrona Johna Locka lorda Shaftesburyho z velezrady. Významný právník Francis rychle vyrostl z druhého na prvního nejvyššího státního zástupce a následně na Lorda Chief Justice a nakonec se z něj v roce 1682 ve věku 45 let stal Lord strážce pečeti, nejvyšší právní úředník v Anglii. Obvinění z velezrady muselo být vyneseno porotami jmenovaných šerifů v Londýně, a tak byl Dudley North ve slavných a protizákonných volbách zvolen šerifem, načež se spolu se svými právníky stali bičem whigů.

Na konci roku byl Dudley North králem za své služby pasován na rytíře a jmenován do různých úřadů. Stal se celním komisařem, členem parlamentu a pro krále Jakuba II. parlamentním správcem všech příjmů.

Ke konci svého krátkého, ale významného působení ve vládním úřadu byl Sir Dudley inspirován k hlubokému rozmýšlení nad dvěma významnými monetárními a finančními otázkami agitujícího parlamentu: o zákonu na snížení úrokové míry z roku 1690 a o otázce nové ražby. Dudley napsal v roce 1691 dvě Rozpravy o obchodu, jednu o úroku a druhou o ražbě, spolu s dodatkem, jenž byl naplánován k vydání jako pamflet, když 31. prosince náhle zemřel. Jeho mladší bratr Roger (1653-1734) pomáhal Dudleymu spis editovat, revidovat, přidat předmluvu a anonymně v roce 1692 vydat. Navzdory brilantnosti spisu a jeho systematické oddanosti laissez-faire a tvrdé měně zůstalo pojednání bez povšimnutí a v rozvoji ekonomického myšlení o peněžní a finanční teorii osmnáctého století nemělo vůbec žádný vliv.

Roger North nebyl jen mladším z bratrů, ale všechny je přežil o dekády. Sám byl vrchním zástupcem královny a strávil většinu svého života obhajobou reputace svých bratrů.  Obsáhle psal o hudbě, účetnictví, právu, anglické ústavě a množství filozofických a vědeckých oblastí, avšak přirozená nesdílnost ho nutila ponechat všechna tato díla nevydaná. Jeho biografie či Životy tří významných bratrů byly vydány ve dvou vydáních až posmrtně, v letech 1742 a 1744. [2]

Dokonce ani publikace těchto dvou skvěle napsaných vydání neměla na historii ekonomického myšlení žádný vliv, a to až do jejich objevení a velebení Jamesem Millem a Johnem Ramseym McCullochem na začátku devatenáctého století. [3]

Roger North ve své předmluvě vysvětlil myšlenkový základ a metodologii svého bratra a učinil jeho závěry více konzistentní, když poukázal na inovaci v Dudleyho metodě ekonomické analýzy. Dudley byl totiž průkopníkem, alespoň v dějinách anglického myšlení, metody později přijaté Cantillonem, Sayem a Seniorem a kterou ve dvacátém století pojmenoval Ludwig von Mises „praxeologie“. Praxeologie je ekonomická teorie spočívající na několika širokých a evidentních axiomech, založených na známé realitě, načež jsou z těchto empaticky pravdivých axiomů dedukcí odvozovány logické implikace. Pokud A implikuje B, C atd. a A je pravdivé, potom lze za pravdu považovat i dedukované závěry.

Roger psal ve svém úvodu o Dudleyho metodě: „Shledávám zde obchod pojednáván jinak, než je obvyklé; tedy filozoficky; jelikož… začíná zkraje, z neoddiskutovatelně pravdivých principů…“ [4] Starší metoda rozumu, dodává Roger North, „se zabývá spíše abstraktním než pravdivým“, když „stanovuje hypotézy, jež odpovídají hojnosti nejistých a bezesmyslných principů“. Naopak tato nová metoda, kterou North přisuzuje Descartovi, staví poznání „na jasných a evidentních pravdách“.

V diskuzi o obchodu a jeho problémech začíná Dudley North své první pojednání předložením jasného a jednoduše obecného axiomu či principu: „Obchod není ničím jiným než komutací nadbytků.“ Jinými slovy, jak zdůraznili Buridan a scholastici a svět zapomněl, že lidé „komutují“, čili směnují zboží a služby, protože každá strana získává z přijímaného statku více, než ztrácí odevzdávaným (tj. jeho „nadbytky“). Ať už mezinárodní nebo vnitronárodní obchod přináší oběma stranám. Obchod není montaignovsko-merkantilistickým bojem, kde jeden člověk či národ vykořisťuje druhého, tedy získává na jeho úkor. Bohatství je tedy to, co lidé dokážou vyprodukovat a akumulovat, nikoliv peníze, zlato či stříbro, které jim pouze umožní zboží nakoupit. Dudley North uzavírá, že „ten, kdo je nejvíce pilný a vypěstuje nejvíce plodů či vyrobí nejvíce věcí, bude mít hojnost všeho, co vyrobili či vypěstovali ostatní, a spolu s tím se osvobodí od chtíče a bude se těšit všem vymoženostem. Je skutečně bohatý, i když nemá zlato, stříbro ani nic podobného…“

Na zlatě či stříbře tedy není nic kouzelného, jsou to pouze komodity zvolené trhem pro své zvláštní vlastnosti za peníze. Jak říká Dudley North, zlato a stříbro jsou oproti jiným tržním kovům „od přírody ušlechtilé a vzácnější než ostatní“ a „neničí se a jsou vhodné pro snadnou úschovu…“

Následně North znovu objevuje scholastickou analýzu peněz. Pokud jsou zlato a stříbro komodity, jejich cena musí být determinována stejně jako u ostatních tržních komodit nabídkou a poptávkou.

Po složení základů systematické a obecné analýzy pokračuje Dudley North k citlivé otázce úrokové míry.  North upozorňuje, že jsou na trhu někteří lidé v důsledku tvrdé práce a správného úsudku schopni akumulovat majetek. Pokud je akumulován v podobě pozemků, majitelé část pronajímají, aby byla kultivována. Obdobně akumulovaný majetek ve formě peněz je „pronajímán“ za úrok. A stejně jako je nájemní cena pozemků determinována poptávkou a nabídkou na trhu pozemků, tak i úroková míra – cena půjček peněz – je determinována nabídkou a poptávkou na trhu úvěrů.

Jelikož je úrok tržní cenou, vládní regulace bude mít stejně škodlivé následky jako jakákoliv regulace ceny. Úrok je nízký, pokud je vysoká nabídka kapitálu – nízký úrok nezpůsobí hojnost kapitálu. Jak Letwin parafrázuje Northa: „Nic jiného než růst nabídky kapitálu nemůže snížit úrokovou míru, a protože žádný zákon nemůže z ničeho zvýšit nabídku kapitálu, předkládaný zákon je pošetilý a škodlivý.“ [5] Navíc North upozorňuje, že zákony o lichvě sníží nabídku úspor a kapitálu, a tedy nesníží, ale zvýší tržní úrokovou míru, čímž se sníží množství obchodu. Navíc je zásah na snížení úrokové míry nespravedlivý, protože se všemi cenami by mělo být zacházeno stejně a měly by být shodně svobodné.

V rozpravách o ražbě se North ve skutečnosti nevěnuje otázce nové ražby, avšak svou zapálenou a zásadovou analýzou založenou na tvrdé měně předchází Smitha, Ricarda a klasické ekonomy. Poznamenal, že všichni pláčou nad „nedostatkem peněz“, ale co doopravdy chceme, je více zboží, a například obchodníci tím myslí, že je neuspokojují ceny vlastního zboží. Dále analyzoval složky poptávky po penězích a jejich nabídky a vysledoval transakční a nouzovou poptávku a různé aspekty peněžní nabídky. Naneštěstí však zaváhal v diskuzi o tom, kolik peněz skutečně potřebuje národ, kde si nedokázal uvědomit, že jakákoliv nabídka peněz je na trhu optimální. Věřil, že nárůst obchodu vyžaduje zvýšenou nabídku peněz a neuvědomil si, že zvýšená poptávka po penězích jednoduše zvýší tržní cenu peněz (tj. sníží ceny) a hodnotu každé jednotky měny.

Navzdory tomuto selhání však North skončil na správném laissez-faire místě a stal se průkopníkem rozkladu peněžní zásoby na jednotlivé mince a kov. Ukázal, že mince, které jsou více vhodné pro směnu, mají tendenci k vyšší tržní ceně oproti kovu. Avšak rozdíl je regulován nabídkami a poptávkami po mincích a kovu. Pokud tedy vzroste nabídka mincí, rozdíl v cenách se sníží a mince se budou více přetavovat do kovu. Naopak pokud je mincí nedostatek, rozdíl v cenách se zvýší a více lidí razí z kovu mince. Tímto způsobem jsou mince a kov v tendenci k rovnováze. North přirovnal tento proces ke dvěma „košům“: „A tak se oba koše doplňují; razí se mince, když je nedostatek peněz, a když je nedostatek kovu, peníze se taví.“

A tak přestože Dudley North nikdy nedosáhl bodu, kdy by řekl, že oproti obchodu je nabídka peněz vždy optimální, dostal se nakonec k podobnému laissez-faire či tržně-rovnovážnému závěru.  Říkal, že bychom se neměli bát o zásobu mincí, která bude na trhu vždy optimální.

V důsledku své systematické praxeologické analýzy došel Dudley North k pevným, zásadovým laissez-faire závěrům v plné síle. Byl proti všem zákonům o lichvě: „Pro národ je nejlepší, pokud ponechá dlužníky a věřitele vlastnímu vyjednávání.“ Byl proti všem zákonům proti přepychu a zákony snažící se udržet zlato či stříbro uvnitř země považoval za zrozené k selhání. Vládní zákony a nařízení mohou pouze omezit a nikdy navýšit lidskou energii, zápal a duchaplnost.

Avšak byl to Dudleyho bratr Roger, kdo učinil poslední krok a nejenže vysvětlil metodologii svého bratra, ale také pronesl konzistentní laissez-faire závěry. V útoku na vládní zásahy v plné šíři napsal:

„Žádný obchod nemůže být pro veřejnost ztrátový, jelikož pokud by byl, nedělali by ho. Všude tam, kde se obchodu daří, daří se i veřejnosti, které je součástí. Žádný zákon nemůže nastavit obchodní ceny, jsou to sazby, které se musí nastavit samy. Pokud se takové zákony objeví, jsou toliko jen překážkou obchodu… Všechny výhody jednomu obchodu či zájem proti jinému jsou pouze zneužíváním…“

Roger uzavřel, že proto „zákony na podporu obchodu, ať zahraničního či obchodního, zaměřené na peníze či jiné zboží, nejsou tím, co učiní lidi bohatými…“

Co může vláda udělat pro prosperující ekonomiku? „Pokud je zajištěn mír, udrženo snadné soudnictví, volná plavba a povzbuzeni pracovití.“ Ve zkratce North říká: „Je to mír, píle a svoboda, co přináší obchod a bohatství, a nic jiného.“ [6]

[1] Je komplikující, že byl whigovský establishment veden z vrchu Robertem Walpolem a rodinou Pelhamovců, kteří byli skutečně laissez-faire, mírumilovní liberálové snažící se řídit whigy na úplně odlišných principech. Walpole vedl během 20. až 40. let osmnáctého století a několik let po něm pokračovali Pelhamovci, kteří stranu vedli brilantní politickou manipulací a taktickým řízením, což jak levice, tak pravice nazývali „korupcí“. Hlavním nástrojem k dočasnému usmíření whigovských magnátů bylo prosazení merkantilistických zákonů v parlamentu (například omezení amerického koloniálního obchodu a výroby) a následná rezignace na jejich vymáhání. Viz Murray N. Rothbard, Conceived in Liberty, Vol. II: 'Salutary Neglect' (New Rochelle, NY: Arlington House, 1975), Část III.
[2] Život z roku 1742 byl o Francisovi, baronovi Guilfordském a Životy z roku 1744 byly biografiemi Dudelyho a jeho mladšího bratra Johna (1645-1683), jenž se během svého krátkého života stal profesorem řečtiny a mistrem Trinity College v Cambridge. První a nejstarší bratr Charles North (1630-1690) žil v ústraní a ví se toho o něm málo.
[3] Pro excelentní diskuzi příspěvků Dudleyho a Rogera Northových viz W. Letwin, The Origins of Scientific Economics (Garden City, NY: Doubleday, 1965), pozn. 2, stránky 196-220 a 271-294.
[4] W. Letwin, The Origins of Scientific Economics (Garden City, NY: Doubleday, 1965), pozn. 2, str. 204. Kurzíva Letwinova.
[5] W. Letwin, The Origins of Scientific Economics (Garden City, NY: Doubleday, 1965), pozn. 2, str. 209.
[6] W. Letwin, The Origins of Scientific Economics (Garden City, NY: Doubleday, 1965), pozn. 2, stránky 215-216.