12.1. Richard Cantillon

Čest být nazýván „otcem moderní ekonomie“ nepatří jako obvykle Adamu Smithovi, ale pofrancouzštěnému irskému obchodníkovi, bankéři a dobrodruhovi, jenž napsal první pojednání o ekonomii více než čtyři desetiletí před vydáním Bohatství národů. Richard Cantillon (80. léta 17. století – 1734) je jednou z nejvíce fascinujících postav dějin společenského a ekonomického myšlení. O jeho životě se toho mnoho neví, navzdory tomu, že zemřel jako multimilionář, avšak nejlepší současné výzkumy ukázaly, že se narodil v irském hrabství Kerry do rodiny irské nižší šlechty, zbavené majetku při drancování anglického puritána Olivera Cromwella. Cantillonův bratranec stejného jména emigroval do Paříže a stal se úspěšným bankéřem, čímž udržoval tradici nábožensko-politických vyhnanců z Británie do Francie, vzniklou v šestnáctém století. [1] Cantillonovi byli součástí katolických emigrantů, kteří se shromažďovali na konci sedmnáctého století kolem stuartovského uchazeče o trůn Velké Británie.

Richard Cantillon se přidal k emigraci do Paříže v roce 1714 a brzy se se stal hlavním asistentem svého bratrance v jeho tehdejší bance. Navíc prominentní londýnský a pařížský bankéř a strýc Richardovy matky sir Daniel Arthur učinil Richardova bratrance pařížským dopisovatelem své londýnské banky. [2] Během dvou let dokázal Cantillon koupit vlastnictví banky svého bratrance.

Richard Cantillon se tak dostal na důležitou pozici bankéře pro stuartovský dvůr ve vyhnanství a pro hrst britských a irských emigrantů v Paříži. Avšak nejúspěšnější coup vzešel ze spojení se skotským dobrodruhem a arch-inflacionistou Johnem Lawem (1671-1729), jenž přesvědčil představivost a hrabivost francouzského regenta. Smrt starého Ludvíka XIV. v roce 1715 dostala na trůn volnější a mnohem optimističtější režim, jehož kontrolu měl v rukou regent, vévoda z Orleans. John Law přesvědčil francouzského regenta, že Francie může žít v permanentní prosperitě a nemusí se nadále obávat veřejného dluhu. Francouzská vláda pouze musí financovat vysoký dluh masivní infúzí relativně nového instrumentu – papírových peněz. Law se stal předním finančníkem u francouzské vlády a dokonce generálním kontrolorem francouzských financí a přichystal nekontrolovatelnou inflaci, která vytvořila divoce spekulativní mississippskou bublinu (1717-1720). Bublina vytvořila přes noc milionáře, ale po kolapsu ponechala Johna Lawa v chudobě a opovržení. Dokonce samotné slovo „milionář“ se začalo používat právě během mississippské bubliny. [3]

Když se vody uklidnily, byl vychytralý Richard Cantillon, přední partner Johna Lawa v jeho mississippských spekulacích, multimilionářem. Legenda praví, že na počátku své hvězdné kariéry na francouzských financích přišel John Law za Cantillonem a varoval ho, že „pokud bychom byli v Anglii, museli bychom uzavřít dohodu a urovnat záležitosti, avšak zde ve Francii vás mohu poslat ještě dnes večer do Bastily, pokud mi nedáte své slovo a neopustíte do dvaceti čtyř hodin království.“ Na to měl údajně Cantillon odpovědět: „Zadržte, nikam nepůjdu a zajistím, aby váš systém uspěl.“ Každopádně víme, že Law, Cantillon a anglický spekulant Joseph Edward „Beau“ Gage založili v listopadu 1718 soukromou společnost. Gage byl z papírové spekulace v Lawově vládou sponzorované bance Mississippi Company natolik bohatý, že se zcela vážně pokusil v té době koupit od krále Augusta Polsko.

Jak se mississippská bublina nafukovala, viděl bystrý analytik peněžních otázek Cantillon, že musí brzy prasknout a rozhodl se vydělat miliony na hlouposti svých partnerů a klientů. Skrze půjčky Gageovi a dalším, kteří s nimi nakupovali předražené akcie Mississippi Company, prodal Cantillon potichu všechny své akcie a akcie, které mu kolegové nechali jako kolaterál, zamknul papírky do trezoru a vzal své miliony do Itálie, kde v bezpečí čekal na „finanční bouři, kterou brzy uvidíme“. Když Gage a další Cantillonovi klienti v roce 1720 zkrachovali, Cantillon po nich chtěl splatit dluhy, což rádi udělali i při úrocích až ve výši 55 procent, což představovalo obrovský výnos i proti inflaci.

Richard Cantillon se vrátil do Paříže jako multimilionář, ačkoliv u svých dřívějších spolupracovníků a dlužníků neoblíbený. Brzy se oženil s Mary Anne, dcerou irského generála hraběte Daniela O’Mahonyho. Jeho tchýně Charlotte Bulkeley byla švagrovou Jamese Fitzjamese, vévody z Berwicku, francouzského maršála a syna anglického krále Jakuba II, pročež byl tedy stuartovským uchazečem o trůn, Jakubem III. Cantillon se tedy přiženil do irské vojenské rodiny úzce spojené se stuartovci a s francouzským dvorem.

Někdy na začátku třicátých let osmnáctého století, pravděpodobně kolem roku 1730, napsal tento úspěšný bankéř a spekulant ve francouzštině své velké dílo Essai sur la nature du commerce en général (Esej o povaze obchodu). Jak bylo tehdy obvyklé, kvůli dobové cenzuře nebylo pojednání vydáno, avšak rukopisy se dostaly daleko do literárních a intelektuálních kruhů a nakonec byly o dvě desetiletí později v roce 1755 vydány.

Odchod Richarda Cantillona byl stejně tajemný a dobrodružný jako celá jeho kariéra. V květnu 1734 žil v Londýně v jednom ze svých mnoha bytů v předních evropských městech, načež dům srovnal se zemí požár a Cantillon zemřel. Později bylo zjištěno, že byl v domě zavražděn a oheň byl pravděpodobně založen k zakrytí vraždy. Za zločin byli souzeni tři jeho služebníci, avšak nebyla jim zjištěna vina, zatímco ze země utekl se značnou sumou peněž o tři týdny dříve propuštěný francouzský kuchař. Uprchlého kuchaře nikdy nenašli. Hrabě Egmont, jehož bratr žil vedle Cantillona, napsal do svého deníku, že Cantillon „byl zhýralý muž, jehož služebnictvo mělo špatnou pověst“. A tak za silně tajemných okolností skončil jediný přední ekonom dějin, jehož život ukončila vražda. [4]

[1] Cantillonovo studie jsou prosety značným zmatkem, protože Richardův bratranec, otec, praděda a prapraděda byli všichni Richardové.

[2] Aby byl rod ještě zmatenější, Richardova matka Bridget byla taktéž jména Cantillon, ale z hrabství Limerick. Richardův otec a jeho žena Bridget byli vzdálení příbuzní. Richardův děda a Bridgetin praděda byli oba synové sira Richarda Cantillona I.

[3] Na vrcholu bubliny napsala vévodkyně z Orleans s údivem: „Je neuvěřitelné, kolik je nyní ve Francii bohatství. Všichni mluví v milionech. Vůbec tomu nerozumím, avšak jasně vidím, že se absolutním monarchou v Paříži stal bůh Mamon.“ Citováno v John Carswell, The South Sea Bubble (Stanford: Stanford University Press, 1960), str. 101.

[4] Egmontův citát je v Antoin E. Murphy, 'Richard Cantillon-Banker and Economist', Journal of Libertarian Studies 7 (Autumn 1985), str. 185.