14.6. - Turgot - Teorie peněz

Přestože Turgot teorii peněz nevěnoval příliš pozornosti, učinil několik důležitých poznatků. Doplnil Huma a jeho model svou analýzou úroku, přičemž byl důrazně v opozici k nově dominantní myšlence, že peníze jsou čistě konvenční poukázky. Ve své kritice oceňovaného článku J. J. Graslina (1767) Turgot prohlásil, že se Graslin absolutně mýlí, když „považuje peníze čistě za kovenční poukázky bohatství.“ Turgot naopak tvrdil, že „není pouze úmluvou, že peníze jsou směňovány za všechno cenné – jsou samy o sobě objektem obchodu, formou bohatství, protože mají hodnotu a protože se ve směně obchoduje hodnota za stejnou hodnotu.“

Ve svém nedokončeném slovníkovém článku „Hodnota a peníze“ Turgot svou peněžní teorii ještě rozvinul. Začal na poznání lingvistiky a prohlásil, že peníze jsou druhem jazyka, jelikož přináší různé druhy forem ke „společnému jmenovateli a standardu“. Společným jmenovatelem všech měn je aktuální hodnota či cena toho, co chtějí měřit. Tyto „míry“ jsou však stěží dokonalé, tvrdí Turgot, jelikož hodnota zlata a stříbra se vždy liší v závislosti na komoditách a také na sobě samotných. Všechny peníze jsou ze stejných materiálů, zejména ze zlata a stříbra, a liší se pouze v jednotce. A všechny tyto jednotky jsou redukovatelné jedna na druhou, jako jsou jiné míry délky či objemu, jelikož je lze vyjádřit ve váze. Existují dva druhy peněz, píše Turgot, skutečné peníze – mince, kusy kovu s nápisy – a smyšlené peníze, které slouží jako účetní jednotky či numéraire. Pokud jsou skutečné peněžní jednotky definovány jako účetní jednotky, potom jsou různé jednotky spojené jedna s druhou a všechny se specifickou vahou zlata či stříbra.

Jak Turgot ukazuje, existuje problém, protože skutečné peníze světa nejsou jen jeden kov, ale dva kovy – zlato a stříbro. Relativní hodnoty zlata a stříbra na trhu se liší vzhledem k hojnosti či relativní vzácnosti zlata a stříbra v různých zemích.