7.5. Zotročování ve východní Evropě

Co se stalo ve východní Evropě, bylo ještě horší, než merkantilismus. Absolutismus králů a feudální šlechty zde byl natolik agresivní a neomezený, že se rozhodli rodící se kapitalismus úplně zničit. Nyní svobodní nevolníci se stěhovali z venkova do měst, aby pracovali za vyšší mzdy a dosáhli na lepší příležitosti při zrodu kapitalistické výroby a průmyslu. Na začátku patnáctého století měla východní Evropa a zejména Prusko, Polsko a Litva svobodné rolnictvo. Města a peněžní směna vzkvétala a rostla a prosperovala řemeslná a textilní výroba. V šestnáctém století se zde však upevnila moc státu a šlechty a rolnictvo bylo opětovně zotročeno. Zejména růst ceny obilí v Evropě během raného šestnáctého století učinil z jeho pěstování více ziskovou činnost, což urychlilo socialistické podmanění levné pracovní síly do rukou šlechtických velkostatkářů. Rolníci byli nuceni se vracet k půdě a zůstávat u ní, přičemž byli taktéž násilím nuceni do corvées (periodická nucená práce pro šlechtu). Rolníci byli nuceni žít na velkých panských statcích vlastněných šlechtou, jelikož tyto velké statky znamenaly nižší náklady na dohled nad rolníky, zatímco byli nuceni pro šlechtu pracovat. V Polsku navíc šlechta přiměla stát k vydání zákonů, které zásadně omezily aktivity městských obchodníků. Polští obchodníci museli platit za obchod po Visle vyšší poplatky než velkostatkáři a měli zakázáno domácí výrobky vyvážet. Navíc represe dříve svobodné rolníky připravila o velkou část jejich peněžního příjmu, za který jejich produkty kupovali. To vše dohromady ničilo polská města, městskou ekonomiku a vnitřní trh pro polské zboží. Jak napsal profesor Miskimin: „Pro svůj vlastní zájem dokázala šlechta úspěšně zničit polský ekonomický rozvoj, jen aby si zajistila bohaté zisky z obchodu s obilím a adekvátní zemědělskou pracovní sílu pro maximální využití svých pozemků.“ [1]

Obdobný proces znovuzotročování proběhl v Maďarsku, avšak ve službách chovu dobytka a vinařství a nikoliv žita. V pozdním středověku byly renty placeny rolníky jak v naturáliích, tak penězi. V šestnáctém století však šlechta významně renty zvýšila a proměnila na platby v naturáliích. Daně se rolníkům významně zvýšily a nucené corvée bylo taktéž významně rozšířeno, v jedné oblasti devětkrát ze sedmi na šedesát dní ročně. Panstvo mělo samo striktní monopol na prodej vína a výjimky z vysokých daní z dobytka, které museli platit obchodníci. Tak si velkostatkáři zajistili monopolní výsady v klíčové oblasti prodeje a nákupu vína a dobytka.

[1] Harry A. Miskimin, The Economy of Later Renaissance Europe: 1460-1600 (Cambridge: Cambridge University Press, 1977), str. 60.