9.10. Optimistická příručka na sklonku století

Rychlé šíření či dokonce společenská dominance těchto nových myšlenek laissez-faire, krypto-deismu a morality užitku a zlatého pravidla lze být vypozorována v Dialozích, příručce módních zvyků a myšlenek zlepšování společnosti vydané v roce 1701 mladým literátem Nicholasem Baudotem de Juilly. Baudot, syn daňového výběrčího z Vendôme, přešel v Dialozích po vychvalování chování učeného v módních salónech k převládajícím myšlenkám své doby, kde zjednodušuje učení laissez-faire na jedno otevřené a upřímné požitkářství. Touha po spokojenosti a vyhýbání se bolesti je založena na přirozeném pudu po sebezachování. Navíc se v Baudotových rukách stal křesťanský Bůh kvazi-deistickým bohem, jenž poskytnul „veškerou přirozenost“ jako „velkou slavnost, na kterou nás ve Své nevyčerpatelné dobrotě Bůh svolal.“ Rajská zahrada byla světem radosti a těšení smyslů; smyslem Ježíšova návratu na zemi bylo znovu svolat lidstvo k této původní radosti. Nadto asketismus způsobuje ekonomické utrpení. Specializace, obchod a sledování bohatství na trhu bylo tou skutečnou, a tedy Bohem danou, dobročinností.

Jak říká Baudot: Bůh „nám úmyslně dovolil násobit naše potřeby, aby mohly peníze obíhat mezi všemi lidmi, z měšců bohatých k těm chudých.“

Obchod je tedy skutečnou dobročinností:

„Toho všeho [regionální specializace a propojenosti] bylo tak úctyhodně dosaženo, aby byli lidé svázáni jeden s druhým, aby nakonec tvořili jen jednu velkou rodinu, aby potřebu jednoho mohl někdo jiný naplnit tak, jak to umí jen sama dobročinnost.“ Z tohoto důvodu se lidé…, jakkoliv se liší ve svých mravech, mluvě a vyznání …  spojují z jednoho konce světa na konec druhého skrze vzájemně výhodný obchod. Z tohoto důvodu také směňují věci, na kterých se dohodnou a které jsou nezbytné nejen pro udržení života na úrovni zvířecí pastvy, ale aby jej učinili sladkým, více lidským a více plným potěšení.“