9.8. Laissez-faire utilitarianismus a seigneur de Belesbat

Jedním z vlivných antimerkantilistických a pro-laissez-faire myslitelů poslední dekády vlády Ludvíka XIV. byl Charles Paul Hurault de l’Hospital, seigneur de Belesbat [1] (zemřel 1706). Pravnuk francouzského kancléře Belesbat byl během devadesátých let 17. století vlivným členem politické opozice v Lucemburském paláci v Lucemburské zahradě [2] v Paříži. Opozice se scházela každý týden v domě Belesbatova prvního vnuka Françoise Thimoleona, otce z Choisy.

Na podzim roku 1692 představil Belesbat šest memoárů pro Ludvíka XIV., jejichž kopie a části se šířily po Francii. Belesbat se také zaměřil na války s Holanďany jako na klíčový ekonomický problém Francie. Radil, že státy nebohatnou zabíráním či ničením obchodu jiných zemí, ale podporou obchodu, který slouží přirozeným zájmům národa. Místo umělé snahy o přetažení holandského obchodu má francouzská vláda umožnit vzkvést svému zemědělství.

Belesbat taktéž zdůraznil, že Bůh vytvořil všechny lidi propojené sítí vzájemných výhod ze směny a specializace: „Neexistuje nic, co by jedné [zemi] chybělo a jiná země to nevyráběla… Bůh… vytvořil lidi pro společnost, taktéž oddělil je od sebe tak, že jeden bez druhého nemůže nic činit.“ Vládní omezení obchodu tuto vzájemnou závislost pouze ochromují a obchodníci by tedy měli mít možnost svobodně „obchodovat dle vlastního uvážení“. Směr ekonomických aktivit v každé zemi je obvykle determinován přírodními zdroji a druhem kapitálu v dané oblasti.

Není pravdou, uzavřel Belesbat, že obchod v zemi je ziskem jedné strany na úkor ostatních. Opak je pravdou. Navíc je svoboda domácího obchodu důležitá i pro obchod zahraniční. Síť obchodu a směny je vnitřní a stejně tak vnější. Nadto, jak ukazuje profesor Rothkrug, Belesbat v předsevzetí hayekovského argumentu pro svobodný trh poznamenal, že:

"Každá směna, ať domácí či přeshraniční, vyžaduje absolutní svobodu, jelikož byla učiněna za zvláštních okolností těmi obchodníky, jejichž zisk závisel částečně na skrytém a unikátním procesu, v němž se každý věnoval svému obchodu." [3]

Státní regulace tedy trh nechrání, ale ochromuje svobodu nezbytnou k prosperujícímu obchodu. Přírodní zdroje, vysvětloval Belesbat, jsou bezcenné bez lidí, kteří je kultivují a zapojují do obchodu a podnikání. Belesbat se poté pustil do sofistikované analýzy prvků nezbytných k úspěšné tržní činnosti:

„Obchodem nazýváme mezilidskou směnu věcí, které vzájemně potřebují… Oba [domácí a zahraniční obchod] mají stejný princip úspěchu. Navzdory faktu, že existuje nekonečné množství různých cest, kterými obchod uskutečnit, všechny jsou založeny na velké svobodě, velkých kapitálových investicích, množství dobré víry, obrovské píli a velkému utajování. Každý obchodník má svůj vlastní názor na to, kdo na prodeji jeho výrobků vydělává, avšak to nikomu nebrání v nákupu tohoto zboží a značnému zisku z jeho vlastnictví… Celý úspěch obchodu je založen na svobodě, velkých kapitálových investicích, píli a tajemství a brání králům zasahovat do něj bez zničení těchto samotných principů.“

Belesbat tedy k vnímavému ocenění role individuálního podnikatelství, energie obchodníků a vzájemnému zisku ze směny přidal, i když jen vágně, názor, že velké množství jednotlivých směn může být správně analyzováno malým počtem formálních zákonů či pravd, které se na podnikatelství a směnu vztahují.

V jedné důležité oblasti pokročil Belesbat zřetelně za laissez-faire názory Fénélona a dalších, kteří byli tak moc proti luxusu absolutistického dvora a nouveu riche byrokracii, že si přáli, aby vláda omezila výrobu a prodej luxusního zboží. Belesbat takto nekonzistentní výjimku z laissez-faire zahodil. Přirozené zákony obchodu, které pro něj v sobě nesou úvahy o užitečnosti, se vztahují na luxusní zboží stejně jako na všechny ostatní oblasti výroby a obchodu.

Belesbat ze své analýzy výmluvně uzavřel, že „musí být považováno za princip, že svoboda je duchem obchodu, bez kterého… dobré přístavy, slavné řeky a… úrodné [půdy] nemají žádného užití. Když není svoboda, nic není ničemu k užitku.“ [4] Ve zkratce, vláda by měla „nechat obchod jít tam, kam si přeje“ (laissant faire le commerce que l’on voudra).

Seigneur de Belesbat nenechal nikoho pochybovat, že založil svou naději v aplikovaný libertarianismus na extrémní formě raného utilitarianismu, který očekával, že přijme i král. Naléhal na krále, aby přenesl vlastní zájem lidí ve svobodný obchod a harmonické aktivity prohlédnutím, že ctnost je odměňována a zlo (krádež a jiné zásahy do obchodu) je trestáno. Tak by si lidé zvykli následovat ctnost. Belesbat šel v utilitarianismu tak daleko, že tvrdil, že „spravedlnost“ je vždy jen užitkem či vlastním zájmem. Fatální slabinou jeho teorie byl přesvědčený názor, že vlastní zájem krále, který měl toto všechno v praxi zařídit, je vždy shodný s harmonickým vlastním zájmem jeho poddaných.

Belesbat také předznamenal pozdější názor, že skepticismus montaignovského typu v otázce rozumu neposkytuje podporu státnímu absolutismu, ale spíše učí lidi pokoře tak, aby přijali svobodu a volný trh. Avšak rozum není jediným a ani hlavním motivem, který žene výkon moci; zdá se, že je jím zisk bohatství a privilegií. A jelikož vždy budou existovat lidé a skupiny, kteří budou chtít získávat a hromadit státní moc pro své vlastní zájmy, skepticismus vůči rozumu a racionální politická filozofie spíše rozvrací jakoukoliv pevnou opozici k etatismu, než aby podvrátila jakoukoliv etatistickou touhu po moci.

[1] Někdy též l’Hôpital, seigneur de Bellebat, pozn. překl.
[2] Jardin du Luxembourg, veřejný park v Paříži, kde sídlí v Lucemburském palace francouzský senát, pozn. překl.
[3] Rothkrug, op. cit., pozn. 1, str. 333.
[4] Viz Rothkrug, op. cit., pozn. 1, stránky. 333-4.