1. Počátky

   To, co dnes známe pod názvem Rakouská ekonomická škola, má svůj počátek v roce 1871, kdy Carl Menger vydal svou útlou knihu Grundsätze der Volkswirtschaftslehre.

   Bývá zvykem stopovat vlivy prostředí na génia a jeho výkony. Lidé tyto výkony pak rádi v určitém rozsahu připisují právě působení tohoto prostředí a názorového klimatu v dané zemi a v dané době. Jakkoliv nám tato metoda může v některých případech odhalit zajímavé souvislosti, je neaplikovatelná ve vztahu k těm Rakušanům, jejichž ideje a doktríny se zapsaly do dějin lidských intelektuálních výkonů. Bernard Bolzano, Gregor Mendel a Sigmund Freud nebyli stimulováni svými příbuznými, učiteli, kolegy či přáteli. Jejich počínání se nesetkávalo se sympatiemi ze strany jejich současníků a vlády v jejich zemi. Bolzano a Mendel pracovali v prostředí, které lze vzhledem k oblasti jejich zájmu nazvat intelektuální pustinou a zemřeli dlouho před tím, než lidé objevili hodnotu jejich příspěvků. Freud byl vysmíván, když poprvé zveřejnil svoje doktríny na půdě Vídeňského lékařského spolku.

   Člověk by mohl říci, že teorie subjektivismu a mezní hodnoty, kterou rozvinul Carl Menger, byla na spadnutí. Již existovalo několik předchůdců a ve stejné době jako Menger publikovali své knihy s obdobnou teorií (mezního užitku) také William Stanley Jevons a Léon Walras. Jakkoliv tomu bylo, je jisté, že žádný z učitelů, přátel a kolegů neprojevoval zájem o ty problémy, které vzrušovaly Mengera. Když jsem mu krátce před vypuknutím 1. světové války vyprávěl o neformálních, ale pravidelných setkáních, na kterých jsme my, mladí Vídenští ekonomové, diskutovali o problémech ekonomické teorie, zadumaně odpověděl: „Když jsem byl já mladý, tak se o tyhle věci ve Vídni nikdo nezajímal.“ Až do konce sedmdesátých let neexistovala žádná „Rakouská škola.“ Byl tu jen Carl Menger.

   Eugen von Böhm-Bawerk a Friedrich von Wieser nestudovali u Mengera. Svoje studia na Vídeňské universitě zakončili ještě před tím, než zde začal učit Menger jako Privatdozent. Co se naučili od Mengera, se naučili studiem jeho Grundsätze. Když se vrátili do Rakouska, po svém pobytu v Německu, obzvláště v semináři Karla Kniese v Heidelbergu, a vydali svoje 1. knihy, tak byli jmenováni jako profesoři ekonomie na university v Innsbrucku a v Praze. Brzy také mladší muži, kteří prošli Mengerovým seminářem a byli vystaveni jeho osobnímu vlivu, rozšířili počty autorů, kteří přispěli k ekonomickému bádání. Lidé v zahraničí začali o těchto autorech mluvit jako o „Rakušanech“. Ovšem označení „Rakouská ekonomická škola“ bylo použito až později, když se objevil spor s Německou historickou školou po vydání Mengerovy druhé knihy Untersuchungen über die Methode der Sozialwissenschaften und der Politischen Oekonomie insbesondere v roce 1883.