3. Rakouská škola a intelektuální život v Rakousku

   Ty nejváženější z francouzských a německých universit nebyly ve věku vrcholícího liberalismu pouhými vzdělávacími ústavy, které by poskytovaly lidem jen základy nutné pro vykonávání jejich budoucích povolání. Byly rovněž centry kultury. Někteří jejich učitelé byli známí a obdivovaní po celém světě. Jejich kurzy nenavštěvovali pouze řádní studenti, kteří chtěli dosáhnout akademické hodnosti, ale také mnoho dospělých mužů a žen, aktivních ve své profesi, v obchodě či v politice, kteří od přednášek neočekávali nic víc než intelektuální uspokojení. Tito lidé, kteří nebyli studenty v technickém slova smyslu, zaplňovali například v Paříži přednáškové sály Renana, Fustela de Coulanges a Bergsona, v Berlíně pak Hegela, Helmholtze, Mommsena a Treitschkeho. Vzdělaná veřejnost se vážně zabývala pracemi, které vznikaly v akademických kruzích. Elity si četly knihy a časopisy profesorů, vstupovaly do jejich učených společností a pozorně naslouchaly diskusím na schůzích.

     Někteří z těchto amatérů, kteří se svému studiu věnovali pouze ve volném čase, se pozdvihli vysoko nad úroveň diletantismu. Dějiny moderní vědy zaznamenaly množství jmen těchto význačných „amatérů“. Například je příznačné, že jediný pozoruhodný příspěvek k ekonomii v Německu v Druhé Říši pocházel od korporátního poradce Heinricha Oswalta z Frankfurtu, kde v době, kdy jeho kniha byla vydána, nebyla žádná universita.[2]
Ve Vídni v posledním desetiletí 19. a prvním desetiletí 20. století rovněž existovalo úzké propojení mezi universitou a kulturní městskou veřejností. To se začalo měnit, když staří mistři zemřeli nebo odešli na odpočinek a jejich místa zaujali muži menšího rozhledu. To byla doba, kdy pověst Vídeňské university a kulturní význam města udržovala a rozšiřovala skupina několika Privat-Dozentů. Velmi názorně je to vidět v případě psychoanalýzy. Té se nikdy nedostalo žádné podpory od oficiálních institucí. Rostla a rozvíjela se mimo universitu a jejím jediným spojením s byrokratickou vzdělávací mašinérií byl fakt, že Freud byl Privat-Dozent s bezvýznamným titulem mimořádného profesora.

    Ve Vídni existoval živý zájem o problémy ekonomie, jakožto dědictví z doby, v níž zakladatelé Rakouské školy došli uznání. Tento zájem mi umožnil zorganizovat ve dvacátých letech Privat-Seminar, založit Rakouský ekonomický spolek a Rakouský institut pro výzkum ekonomického cyklu, který byl později přejmenován na Rakouský institut pro ekonomický výzkum.

     Privat-Seminar neměl jakoukoliv spojitost s universitou nebo jinou institucí. Dvakrát do měsíce se v mojí kanceláři u Rakouské obchodní komory sešla skupina učenců, mezi nimi také několik Privat-Dozentů. Většina účastníků patřila ke generaci, která zahájila svá akademická studia až po 1. světové válce. Jen několik z nich bylo starších. Spojoval je zájem o obory zabývající se zkoumáním lidského jednání. V debatách se řešily problémy filosofie, epistemologie, ekonomické teorie a různých odvětví historického výzkumu. Privat-Seminar byl zrušen v roce 1934, kdy jsem byl jmenován jako profesor mezinárodních ekonomických vztahů na Institutu mezinárodních studií v Ženevě.

    S výjimkou Richarda von Strigla, jehož předčasná smrt ukončila brilantní vědeckou kariéru, a Ludwiga Bettelheim-Gabillona, o němž si něco povíme později, všichni účastníci soukromého semináře pokračovali ve své práci jako vědci, autoři a učitelé mimo Rakousko.

    Ve sféře idejí hrála Vídeň prominentní roli od doby vzniku parlamentu v šedesátých letech až do vpádu nacistů v roce 1938. Rozkvět přišel náhle po staletích sterility a apatie. Úpadek pak byl pozorovatelný již mnoho let před nástupem nacistů.

    U všech národů a ve všech dobách jsou intelektuální výsledky prací jen několika málo lidí a z počátku je dovede ocenit jen úzká elita. Masy se na jejich počínání dívají s nenávistí a pohrdáním, nebo přinejlepším s nezájmem. V Rakousku a ve Vídni byla tato elita obzvláště malá a nenávist projevovaná masami a jejich vůdci obzvláště jedovatá.

2)    Srov. H. Oswalt, Vorträge über wirtschaftliche Grundbegriffe, 3. vydání (Jena, 1920).