4. Böhm-Bawerk a Wieser jako členové Rakouské vlády.

    Nepopularita ekonomie je výsledkem její analýzy účinku privilegií. Je nemožné vyvrátit ekonomický důkaz, že veškerá privilegia poškozují zájmy zbytku národa, nebo alespoň jeho větší části, a že poškození budou tolerovat existenci takových privilegií pouze, pokud jim budou privilegia přidělena také. Pak, když jsou privilegovaní všichni, tak nikdo nezvítězil, ale všichni ztratili kvůli obecnému poklesu v produktivitě práce.[3] Ovšem varování ekonomie jsou odmítána těmi lidmi, kteří mají strach ze své neschopnosti uspět na trhu bez pomoci zvláštních privilegií. Ti si většinou namlouvají, že si dokáží zajistit cennější privilegia než jiné skupiny, nebo že se udrží v pozici, odkud budou moci bránit rozšiřování kompenzačních privilegií. V jejich očích jsou ekonomové zkrátka potížisty, kteří jim chtějí zhatit jejich plány.

    Když Menger, Böhm-Bawerk a Wieser začínali svoje vědecké kariéry, nezajímali se o problémy ekonomických politik a o odmítnutí intervencionismu klasickou ekonomií. Jako své poslání brali postavení ekonomické teorie na zdravé základy a cele se věnovali tomuto úkolu. Menger nesouhlasil s intervencionistickými politikami, které zaváděla rakouská vláda. Ale nevěřil, že by mohl přispět k návratu ke zdravým politikám jinak, než šířením dobré ekonomie ve svých knihách, článcích a přednáškách na universitě.

     Böhm-Bawerk se dal do služeb rakouského ministerstva financí v roce 1890. Dvakrát sloužil po krátkou dobu jako ministr financí v úřednických vládách. Mezi lety 1900 a 1904 byl ministrem financí ve vládě Ernesta von Körbera. Böhmovy priority v jeho úřadě byly: striktní udržování zlaté parity a vyrovnaný rozpočet bez pomoci ze strany centrální banky. Ludwig Bettelheim-Gabillon plánoval vydat rozsáhlou analýzu Böhm-Bawerkovi aktivity na ministerstvu financí. Bohužel ho nacisté zavraždili a zničili jeho rukopis.[4]

    Wieser byl po jistou dobu během 1. světové války ministrem obchodu. Ovšem jeho pravomoci byly velmi omezené a rozhodující slovo na ministerstvu měl náměstek Richard Riedl. Ve Wieserově jurisdikci zůstaly pouze věci druhořadého významu.

3)    Srov. Mises, Human Action, 3. vydání (1966), str. 716-861.
4)    Zachovaly se pouze dvě kapitoly, které autor stihl uveřejnit před Anschlussem: "Böhm-Bawerk und die Brüsseler Zuckerkonvention" a "Böhm-Bawerk und die Konvertierung von Obligationen der einheitlichen Staatsschuld" v Zeitschrift fur Nationalokonomie, čísla VII a VIII (1936 a 1937).