1. Vláda není vynucený monopol
Tato námitka není v podstatě přímo námitkou proti anarchismu, jako spíše námitkou proti morálnímu argumentu schvalujícímu anarchismus: není to opravdu vynucený monopol. Není to tak, že by lidé s tímto nesouhlasili, protože tu existuje jistá představa, že lidé souhlasí se stávajícím systémem – životem za hranicemi v daném systému, využívání výhod, které vláda poskytuje. V podstatě to funguje na stejném principu, jako když vejdete do restaurace, sednete si a řeknete, „Dám si steak“. Neřeknete doslova, že za steak zaplatíte, ale obecně se předpokládá, že tak učiníte. Tím, že si sednete a objednáte steak, souhlasíte zároveň s platbou. Stejně funguje, pokud si sednete za hranice tohoto státu a využijete benefity, které tato vláda nabízí, souhlasíte s jejími požadavky. Všimněte si, že i když tento argument platí, nevyvstává otázka, zda stát funguje nejlépe, jak umí.
Ale myslím, že na tomto argumentu je něco shnilého. Je jistě pravda, že když vstoupím na něčí pozemek, obecně se předpokládá, že se na cizím pozemku musím chovat dle zdejších pravidel. Jestliže dané neakceptuji, musím pozemek opustit. Takže Vás pozvu k sobě domů a když vejdete, řeknu „musíš si obléct směšný klobouk“. A vy odpovíte „ co to má znamenat?“ a já odpovím „no, tak to funguje v mém domě. Každý si musí obléct směšný klobouk; to jsou má pravidla.“ A vy na to nemůžete odpovědět „Neobleču si klobouk, ale stejně zůstanu.“ Jsou to má, i když hloupá, pravidla.
Nyní předpokládejme, že doma večeříte a já jako váš soused odvedle zaklepu na dveře. Otevřete, vejdu a řeknu „Musíte si obléct směšný klobouk“. Vy odpovíte „Proč?“ „Protože jste se nastěhoval vedle mě, souhlasil jste s tím.“ A vy na to odpovíte „počkat! Kdy jsem s tím souhlasil?“
Myslím, že někdo, kdo argumentuje tímto způsobem již předpokládá, že vláda má jisté legitimní pravomoci na daném území. A tak potom řekne, „dobrá, tak tedy kdokoliv nacházející se v dané oblasti tak souhlasí s pravidly platícími na tomto místě. Ale takový člověk se snaží předpokládat tu věc, kterou se snaží dokázat – tedy právě legitimitu platící na daném území. Protože pokud takovou legitimitu nemá, tak je pouze další skupinou žijící na tomto území. Ale já mám své vlastnictví, které vláda nevlastní – alespoň mi nedala žádný argument, že ano – takže skutečnost, že žiji v „této zemi“ znamená, že žiji na určitém zeměpisném místě a vláda tak má jisté nároky – ale otázkou stále zůstává, zda jsou tyto nároky legitimní. A dané opravdu nemůže být předpokládáno jako součást důkazu.
Dalším problémem zůstává, že u argumentů těchto sociálních „smluv“ není příliš jasné, co vlastně tou smlouvou je. U případu objednání jídla v restauraci to je celkem jasné, takže v tomto případě je možné argumentovat. Ale nikdo nebude „předpokládat“, že byste si mohli koupit i dům takovýmto způsobem. A takových věcí a pravidel existuje celá řada. Jestliže je něco složité, nikdo neřekne „Souhlasil jsi s koupí tím, žes dal „jistým způsobem“ hlavu na stranu“, nebo podobné věci. Musíte opravdu zjistit, co je skryto za smlouvou, s čím opravdu souhlasíte. Není skutečně optimální, jestliže nikdo neví, co vlastně smlouva detailně obsahuje. To opravdu není moc přesvědčivé.
Dobrá tedy, zbylá většina argumentů, které tu přednesu, budou věcné, nebo alespoň morálně-logické.