Dle jeho názoru tu byly tři problémy. První byl, že neexistovala hlavní podoba práva, která by byla všeobecně známá, odsouhlasena a chápána. Lidé by mohli pochopit jisté základní principy zákonů. Ale jejich využití a přesné znění byla vždy kontroverzní. Ani liberálové nesouhlasí. Shodnou se na hlavních bodech, ale vždy se dohadujeme s ostatními na závěrečných detailech. Takže i ve společnosti mírumilovných spolupracujících liberálů vždy dojde ke sporům. A tak, i když existuje jistá hlavní podoba práva a lidé tak v podstatě vědí, co mohou a nemohou dělat, nebude to podle něj fungovat. Toto byl Lockeho první argument. Musí existovat právo, které bude pro každého známé a kdykoliv aplikovatelné.

Za druhé, existuje tu problém donucovací síly. Locke myslel, že bez existence vlády nebude ve společnosti síla, která bude mít dostatečnou moc k vynucení práva. Budou existovat pouze jedinci vynucující své vlastní věci a ti jsou tak slabí a nedostatečně organizovaní, že mohou být přemoženi skupinou „gangsterů“.

Třetí problém dle Lockeho je, že lidem se nedá věřit jako soudcům v jejich vlastních případech. Jestliže se dva lidé hádají a jeden z nich prohlásí „Dobrá tedy, vím, jaké je přirozené právo a uplatním ho na tebe“. Lidé mají tendence být zaujatí a v případě jejich vlastních případů mají tendence využít právo co nejvíce ve svůj vlastní prospěch. Z tohoto důvodu proto předpokládal, že není možné věřit lidem v soudcování svých vlastních případů; proto by měli být morálně nuceni se obrátit na arbitra. Možná v nouzových případech se mohou bránit sami, ale v ostatních případech, které nejsou urgentní, je nutné delegovat tento případ arbitrovi; třetí straně, tedy státu.

Výše zmíněné problémy Locke považoval za hlavní problémy anarchismu, ve kterém nebudou lidé pod „vládou“ Státu. Ale já si myslím, že je to právě naopak a že anarchismus může vyřešit všechny tyto tři problémy; a stát ze své podstaty nemůže být schopen je vyřešit. Uvažujme nejdříve případ všeobecné znalosti právních principů, které lidé znají kdykoliv a mohou kdekoliv použít. Může toto nastat v ne-státním systému? Takový systém v podstatě vznikl v „law merchant“, který nebyl vůbec řízený státem. Jedna z věcí, která pomohla v rozšíření tohoto systému, byla diverzifikace práva v jednotlivých státech Evropy. A soud ve Francii nemohl odsouhlasit kontrakt s Anglií a naopak. A také schopnost obchodníků fungovat na mezinárodním trhu byla ztížena skutečností, že neexistovalo jednotné obchodní právo v celé Evropě. Takže se obchodníci sešli a řekli si, že si vytvoří vlastní právo. „Soudy fungují se svými „bláznivými“ pravidly a každý soud je jiný a nerespektují se navzájem, takže je budeme ignorovat a vytvoříme si vlastní systém.“ A to je přesně příklad, kdy byl jednotný a předvídatelný systém vytvořen trhem a ne státem. A na tomto příkladě vidíte, proč to není překvapivé. Je v zájmu těch, kteří poskytují soukromý právní systém, aby byl systém jednotný a předvídal, zda poskytuje to, co klient potřebuje. Je to v podstatě stejný důvod, proč neexistují trojúhelníkové platební karty. Kam má paměť sahá, nemohu si vybavit, že by existoval zákon, který by zakazoval existenci trojúhelníkových platebních karet, ale jestliže by se je někdo snažil uvést na trh, nepochodil by, protože by nepasovaly do stávajících bankomatů. Když kdokoliv potřebuje rozdílnost a rozdílné systémy pro různé lidi, trh to zařídí. Ale existují výjimky, kdy je uniformita efektivnější. Vaše platební karta je hodnotnější, jestliže všichni ostatní používají stejný, nebo alespoň podobný, typ, abyste ji mohli používat kdykoliv a kdekoliv; a tak obchodníci, pokud chtějí dosáhnout zisku, spolehnou se na uniformitu. Tak má trh schopnost zajistit jednotvárnost i tam, kde vláda nemůže.

Ohledně otázky zabývající se odpovídající silou, která bude bránit zájmy lidí – neexistuje jediný důvod, proč by neměla existovat taková struktura za podmínek anarchismu. Anarchie neznamená, že každý vyrábí své vlastní boty. Podobně alternativa k poskytování veřejných služeb neznamená, že každý je sám sobě policistou. Není důvod, aby tyto služby nemohly být řízeny několika způsoby. Popravdě, jestliže se obáváte, že nebudete mít dostatečnou ochranu před agresorem, vládní monopol je mnohem nebezpečnějším agresorem než banda lupičů právě z toho důvodu, že všechna moc je alokována do rukou jednoho prvku ve společnosti.

Ale myslím, že argument o nemožnosti být si svým vlastním soudcem, se v tomto argumentu Lockemu vrací. Protože za prvé, není to dobrý argument pro existenci monopolu už z toho důvodu, že je podvod přejít z argumentu „všichni musí své spory řešit pomocí třetí strany“ na argument „musí existovat třetí strana na řešení všech sporů“. Je to jako srovnání, že „každý má rád alespoň jeden televizní seriál“ a „existuje alespoň jeden seriál, který má rád každý“. To prostě „nesedí“. Může existovat proces, kdy všichni svěří své spory do rukou třetí strany, aby tato třetí strana uměle existovala. Předpokládejme, že máme tři lidi na ostrově. A a B mohou řešit své problémy s pomocí C, A a C s člověkem B a B a C s pomocí A. Takže nepotřebujeme monopol na to, abychom řešili problémy pomocí třetích stran.