Co je odpovědí na takovou námitku? Mám za to, že v tomto případě se jedná o dvojsmysl finálního rozhodčího. Tímto „rozhodčím“ můžeme totiž myslet rozhodčího v Platonském smyslu. To je někdo, něco nebo instituce, která stoprocentně zaručuje konec sporu. Navždy. Nebo můžeme „konečným rozhodcem“ myslet jednoduše někoho, kdo víceméně slibuje, že spor jednou ukončí.

Je pravda, že v platonském smyslu anarchismus opravdu neposkytuje instituci „konečného rozhodce“. Ale to vlastně žádný systém. Vezměme si minarchistický ústavní stát dle Bidinottových předpokladů. Je v tomto státě konečný rozhodce ve smyslu, že jednou pro vždy je schopen ukončit spor? Například, jsem součástí soudního sporu, prohraji, odvolám se, odvolám se k nejvyššímu soudu. Jdou proti mně, lobbuji v Kongresu za změnu zákonů v můj prospěch. Kongres to zamítne. Tak se snažím o zavedení ústavního dodatku. Tyto snahy selžou, takže se snažím spojit lidi, aby volili nové senátory, kteří pro to budou v Kongresu hlasovat. Jistým způsobem takto mohu pokračovat donekonečna. Spor není u konce.

Ale je pravdou, že většina sporů jednou skončí. Někdo zjistí, že je příliš nákladné pokračovat ve sporu. Podobně v anarchii – samozřejmě není zaručeno, že spor nebude trvat věčně. Takových záruk je velmi málo. To ale není důvod, abychom předpokládali, že to nebude fungovat.