Toto myšlení je ale asi takové: zaprvé, vlastnické právo existuje, funguje, ale neprobíhají na trhu žádné transakce – každý čeká, až budou veškerá právní omezení ustanovena. Jakmile se tak stane, můžeme konečně obchodovat. Je nadmíru jasné, že nemůžeme mít zdravě fungující trh, aniž bychom měli fungující právní systém. Ale nefunguje to tak, že lidé teprve po celkové implementaci práva začnou obchodovat. Oba tyto jevy se vyvíjejí souběžně. Právní systém není něčím, co by se vytvářelo odděleně a nezávisle; není to nějaký robot nebo bůh, který by byl od nás separovaný. Jeho existence souvisí s faktem, jestli jej lidé uznávají. Jestliže by se jím nikdo neřídil, neměl by žádnou účinnost. Právní systém tak závisí na lidech a na faktu, zda jej budou respektovat.

Myslím, že hodně lidí se bojí anarchismu, protože mají pocit, že při existenci vlády mají jistotu kontroly. Že existuje nějaké „pozadí“, které nás chrání, což v anarchii není. Toto „pozadí' je ale pouze výsledkem kooperace lidí mezi sebou. Pravděpodobně, pokud anarchista řekne, že lidé v anarchii by pravděpodobně dělali to či ono, mnoho lidí odpoví, že to není dost dobré; nestačí jim totiž, aby to bylo pravděpodobné, ale aby to vláda garantovala. Ale kdo je vláda? Jsou to pouze lidé a v závislosti na struktuře vlády závisí, zda budou „to či ono“ dělat. Nelze stvořit ústavu, která zajistí, že ministři se budou chovat jistým způsobem. Lze pouze vytvořit takovou ústavu, která nasměruje chování vlády jistým způsobem. A na anarchismus můžeme pohlížet jako na rozšíření kontroly a vyrovnávání v širším měřítku.

Například, lidé řeknou „co nám zaručí, že rozdílné instituce budou řešit problémy správným způsobem“? Americká ústava neříká nic o tom, co se stane, pokud instituce mezi sebou navzájem mají rozdílné názory na řešení. Neříká, co se stane, pokud nejvyšší soud uzná něco za protiústavní, i když Kongres to za neústavní nepovažuje a chce to naopak prosadit. A také nám neříká, jak vyřešit situaci, kdy vzniknou spory mezi jednotlivými státy a federální vládou. Současný systém, kde nejvyšší soud prohlásí cokoliv za protiústavní a Kongres a prezident toto rozhodnutí respektují, neexistoval odedávna. Vzpomeňte na situaci, kdy soud prohlásil, že Andrew Jackson jednal protiústavně, a když se stal prezidentem, prohlásil: „Rozhodli se, dovolme si to prosadit.“ Ústava neříká, jestli se Jackson choval správně. Způsob, jak to nyní děláme je spíše o zvyku. Možná s tím souhlasíte, možná ne – jakkoliv to je, nikdy to nebylo ustaveno v právu.