Samozřejmě rozdíl mezi ekonomickou Misesovskou demokracií a politickou demokracií existuje; lidé dostanou, cokoliv chtějí, ale musí za to zaplatit. Je pravdou, že pokud máte lidi, kteří jsou dost odhodlaní prosadit nějakou zlou věc a těch lidí je dostatek, aby to prosadili, pak anarchie nejspíš nepovede k prosazení libertariánkých hodnot.

Dokud žijete v Kalifornii, máte dostatek lidí, kteří jsou naprosto odhodlaní zakázat kouření; možná žijete v Alabamě a místo kouření chcete zakázat homosexualitu – v takovém případě by se asi stalo, že by obě věci byly zakázány. Ale nezapomeňte, že by za takovou věc museli tito lidé zaplatit. Také když dostanete své měsíční prémie, zjistíte: vaše základní služby – ochrana před násilím, také nadstavbové služby včetně extra poplatku – šmírování vašich sousedů, jestli nekouří nebo nejsou homosexuální. Nyní by ti největší fanatici řekli: „Ano, vyhradil bych si peníze navíc na tyto služby.“ (samozřejmě, jestliže jsou až takoví fanatici, měli by problémy i v minarchii.) Ale pokud nejsou až tak fanatičtí, řeknou: „Dobrá, jestliže všechno, co mám udělat, je zvolit tyto lidi a tím zvolit restrikce práv ostatních lidí, dobře, je to jednoduché.“ Ale jestliže za to musíte platit, tak to je jiná: „Bože, já nevím. Možná se s tím radši smířím.“