Na tomto místě bych chtěl hovořit o některých hlavních námitkách proti libertariánskému anarchismu a také bych se na ně chtěl pokusit odpovědět. Ale předtím, než budu chtít pokládat námitky a odpovídat na ně, je nutné zmínit důvody, proč jsem zastáncem daného přístupu.

Přemýšlejte o tom takto – co je špatného na monopolu výroby bot? Předpokládejme, že já a moje parta jsme jediným legálním výrobcem a prodejcem bot – já a lidé, které určím, nikdo jiný. Co je na tom špatně? Za prvé, už jenom z morálního hlediska vyvstává otázka, proč my. Co je na nás výjimečného? V tomto případě, protože jsem si vybral sebe, je to pravděpodobnější, že se jedná o takový druh monopolu. Z toho důvodu jsem měl asi zvolit jiný příklad. Ale i tak možná stále přemýšlíte, z jakého titulu jsem zrovna já dostal právo vyrábět a prodávat něco, co nikdo jiný. Přinejmenším všichni tušíte, že jsem pouze dalším smrtelníkem, jako kdokoliv z vás. Takže už jenom z morálního hlediska nemám o nic víc větší právo než kdokoliv jiný.

Vezměme to ovšem z pragmatického hlediska – zaprvé, jaký je pravděpodobný výsledek situace, kdy se svými přáteli máme tento monopol? Nejprve vyvstane několik závažných problémů. Jestliže jsem jediným výrobcem a prodejcem obuvi, jej dost pravděpodobné, že je nebudu prodávat levně. Mohu zákazníkům účtovat tolik, kolik chci až do té míry, do jaké si boty buď mohou dovolit, nebo se prostě raději rozhodnou žít bez nich. Ale do té doby, dokud budou zákazníci schopni a ochotni platit, stanovím cenu tak vysokou, jak je to jenom možné. To mi umožní absence jakékoliv soutěže. Také nemůžete očekávat, že boty budou mít kvalitu odpovídající ceně, protože, i když bude kvalita velmi špatná, tak pokud odmítáte být bosí, musíte si boty u mě koupit.

Poměr kvality a ceny není jedinou nevýhodou plynoucí z této situace. Jako jediná osoba mající právo výroby a prodeje obuvi mám nad vámi jistou převahu. Předpokládejme, že vás nemám rád. Předpokládejme, že jste mě urazil. Je dost pravděpodobné, že jistou dobu si nekoupíte žádné boty. Z uvedeného příkladu plyne, že mohou nastat problémy spojené se zneužíváním moci.

Ale není to pouze podněcující problém. Nyní si představte, že jsem naprostý poctivec. Vyrobím ty nejlepší boty jaké dovedu a budu je prodávat za co nejnižší cenu bez jakéhokoliv zneužití moci. Předpokládejme, že jsem naprosto důvěryhodný. Jsem princem mezi lidmi (ale ne ve smyslu Machiavelliho). Stále tu je problém – jak mohu vědět, že odvádím tu nejlepší práci? Stále tu není konkurence. Mohl bych nechat hlasovat lidi o tom, jaké boty chtějí. Ale je tu další problém – existuje spousta procesů na výrobu bot, levnějších nebo dražších. Jak mohu vědět (při absenci trhu), že mé zisky a ztráty jsou optimální? Takovou věc nemohu vědět a mohu pouze hádat. Takže i když vyrábím nejlépe, jak dokážu, množství ani kvalita nemusí odpovídat požadavkům lidí.

Tohle tedy byly důvody, proč není dobré mít nucený monopol na výrobu bot. Nyní, prima facie přinejmenším, to vypadá, že dané důvody jsou velmi dobrým argumentem, proč by neměl existovat monopol na poskytování soudních sporů, ochranu práv a v podstatě všech věcí, které by se nějakým způsobem daly nazvat „právní byznys“. Za prvé, je tu morální otázka: proč si skupina lidí myslí, že má v určité oblasti právo jako jediná nabízet jakýkoliv druh právních služeb, nebo takové věci vynucovat? A také tu jsou ekonomické otázky: jaké budou dané zásahy? Ještě jednou, je to monopol. Skoro to vypadá, že výrobce uvalí pro nedobrovolné zákazníky na zboží vysoké ceny a naopak sníží kvalitu. Skutečně občas může nastat případ vynucování síly tímto způsobem. A potom, i když se snažíte všem těmto problémům předejít a vládu vytvoříte dle nejlepšího vědomí a svědomí, stále tu přetrvává problém: jak vládá ví, že způsob a služby, které poskytuje, jsou ty nejlepší? Vláda se pouze snaží zjistit, co bude opravdu fungovat. Vzhledem k tomu, že neexistuje konkurence, vláda nemůže zjistit, že odvádí nejlepší práci.

Takže důvodem těchto úvah je vložit důkaz těchto pochyb do rukou oponenta. A toto je moment, kdy odpůrce konkurence v poskytování veřejných služeb musí přijít s námitkami.