Aura Marxovi autority

Tento akademický důraz na Marxe a zanedbání Engelse je tím snazší, že Marx si zachovává auru autority a sebevědomí (s výjimkou dopisů, v nichž žádá o peníze) ve vztahu ke své pozici hlavního vůdce Evropského revolučního hnutí a loajální historikové přijali tuto Marxovu sebestilizaci. Tento pohled na Marxe, jakožto klíčovou postavu, je také trvalým odkazem jeho machinací a manévrování v Německy mluvících kruzích Evropského revolučního hnutí. Veškerý kredit čerpal od Engelse - v obou smyslech. Toto uspořádání se nikdy nezměnilo: Engels dával; Marx utrácel.

Engels byl oproti tomu skromným člověkem. Ve svém dopise Franci Mehringovi v roce 1893 píše: „připisujete mi více zásluh, než je vhodné, i kdybych to vše mohl objevit sám – během doby – ale co Marx se svým rychlejším coup d´oeil (chápáním) širší vizí objevil daleko rychleji.“[30] Celý svůj život žil ve stínu Marxových poznámek a jeho tradiční německá úcta k akademickému dříči ovlivňovala jeho sebehodnocení až do jeho smrti. Jeho vlastní přístup k vytvořenému falešnému vzezření sebedůvěry odhaluje mnohé z jeho vlastního pocitu podřazenosti: „Zde v Paříži jsem si osvojil velmi arogantní zvyk, jelikož chvástání je vším v denní práci a funguje dobře na ženy.“[31] Tento druhý zájem byl vždy vysoko v jeho žebříčku priorit.

30) Engels Mehringovi, 14 července 1893, v Karl Marx a Friderich Engels, Correspondence, 1846-1895, (New York: International Publishers, 1935), str. 510.
31) Engels Marxovi, 15 ledna 1847; Marx a Engels, Sebrané spisy, 38, str. 108.