Faktor Lenin

Můj pohled na důležitost myšlenek Karla Marxe v intelektuálních dějinách je těsně spojený s mým pohledem na politickou důležitost Lenina. Pokud by Lenin úspěšně nedokončil Říjnovou revoluci 1917, pak by Marxovo jméno znali nanejvíš odborníci na dějiny sociologie,[127] hrstka specialistů na dějiny odborového hnutí devatenáctého století a ještě menší hrstka specialistů na materialistickou Hegeliánskou filosofii. Například Wilhelm Windelband věnoval ve svých Dějinách filosofie z roku 1901[128] Marxovi s Engelsem dvě stručné bibliografické poznámky a část jednoho odstavce. Faktem je, že Marx měl před rokem 1917 jen velmi malý vliv a zvláště ve Spojených státech.[129] Nebýt Lenina, odkazy na Marxe by se omezily na několik obskurních poznámek pod čarou místo na celé regály knih. Lenin se svými kolegy, k překvapení Evropy, spustili Ruskou revoluci. Vzpomínám si na jeden komentář Herr Schobera, policejního úředníka, který se později stal Rakouským kancléřem. Tohle o něm zaznamenal Ludwig von Mises: „Na konci roku 1915 hlásil svým nadřízeným, že o možnosti Ruské revoluce pochybuje. „Kdo by tuto revoluci vedl? Jistě ne pan Trocký, který s námi četl noviny v Café Central.“[130]

Moderní intelektuálové, kteří vždy respektují vítěze a také vždy obdivují jakoukoliv radikální skupinu, která podniká krvavou revoluci proti tradičním autoritám, posmrtně oživili Marxovu intelektuální pověst. Stručně řečeno, nebýt Lenina, tak jste o Marxovi nikdy neslyšeli. Regály knihoven věnované marxismu, by byly věnované nějakému jinému tématu. (Pokud by Němci zvítězili ve druhé světové válce, pak by jistě byly plné knih chválících kreativní humanistickou vizi, velkorysou sociální politiku a racionální ekonomické plánování Nacistů. Fascinace Nacismem, kterou trpěli mnozí západní intelektuálové a politici ve 30. letech, včetně Johna Maynarda Keynese, [131] není příběhem, jenž by se vyskytoval v dnešních učebnicích. Proč ne? Protože Hitler prohrál.)