Marxův příjem: 1844-48

V březnu 1843 Marx ztratil svoje zaměstnání; přesto se v červnu oženil s Jenny von Westphalen, svojí dětskou láskou a dcerou respektovaného Pruského úředníka. Svoje dlouhé líbánky trávili na cestách po Švýcarsku, kde, jak Jenny později hlásila, doslova rozházeli veškeré peníze. Jennina matka dala páru na výlet malé jmení. Marx strávil několik dalších měsíců čtením a psaním článků. Časopis, pro který psal, vyšel v jediném čísle a to bylo okamžitě zkonfiskováno. Na konci roku odjel se svou novomanželkou do Paříže. To jsou stěží aktivity hladovějícího proletářského filosofa.[48]

Dochovalo se několik účtů, z nichž se dá zrekonstruhovat Marxova finanční situace v letech 1844-48. Všechny ukazují na jednu věc: žil si na vysoké noze. Poskládal jsem dohromady fragmenty dat, nakolik jsem dokázal. V březnu 1844, kdy žil již čtrnáct měsíců v Paříži, jeho přátelé v Německu pro něj vybrali 1 000 tolarů[49], což byl ekvivalent příjmu Slezkého tkalce za tři roky práce.[50] Krátce poté mu přišlo dalších 800 tolarů.[51] K tomu připočtemě 1 800 franků ročního platu z Vorwats,[52] plus 4 000 franků, které dostal od „Kolínského kruhu“ liberálů, kteří financovali krátkou existenci Reinische Zeitung.[53] K tomu by se dalo podle Raddatze ještě připočítat dalších 2 000 franků, které Marx údajně získal prodejem sad tisků Deutsche-Franzosische Jahrbucher.[54] O těchto 2 000 francích jsem ovšem nenašel žádný důkaz, takže je do konečného součtu nezahrnu. V každém případě, jak Raddatz správně vypozoroval, „jeho příjmy by mu stačily na několik let.“[55] Arnold Ruge sarkasticky poznamenal v dopise z roku 1844: „Jeho maželka mu k narozeninám koupila jezdecký bičík za 100 fraků ačkoli ten chudák neumí jezdit ani nemá koně. Všechno co vidí, chce mít – kočár, elegantní obleky, květinovou zahradu, nový nábytek z výstavy a dokonce snad i měsíc.“[56]

48) Payne, Marx, str. 92
49) Hal Draper, The Marx-Engels Chronicle: A Day-byDay Chronology of Marx & Engels’ Life & Activity (New York: Schocken, 1985), str. 29. Toto je vyčerpávající a nezbytný svazek.
50) Podle odhadu – možná přehnaného – Wilhelma Wolffa z roku 1844. Méně než tolar denně měla být čistá denní mzda Slezského tkalce. Viz výňatek z jeho eseje v The Revolutions of 1848-49 (New York: Barnes & Noble, 1972), str. 22. Wolff si stěžuje na to, že penzionovaní armádní generálové pobírají 1000 tolarů ročně.
51) Raddatz, Karl Marx, str. 46.
52) Ibid., str. 283
53) Ibid., str. 61.
54) Nedokážu si představit, že by někdo zaplatil tolik za kopie časopisu, z něhož přežilo
jedno jediné vydání.
55) Ibid., str. 58.
56) Citováno v ibid., str. 47.