Nekonečné exkomunikace

Další Marxovou vlastností byla jeho neschopnost spolupracovat se svými revolucionářskými kolegy. Po celou svou kariéru se hašteřil se svými bývalými společníky i současnými spolupracovníky, kteří byli v jeho mysli jeho rivaly. Otto Ruhle, který rozhodně není k Marxovi nepřátelským životopiscem, nikterak nepřehání, když píše: „Marx byl jedním z těch lidí, kteří jsou nabiti neustávající touhou po vyšším, čistějším, ideálnějším. Jeho ambicí nebylo pouze stát se nejslavnějším socialistickým spisovatelem a nejučenějším ze všech kritiků ekonomické vědy; také chtěl být tím nejpřednějším revolucionářem a nejoddanějším obhájcem revoluce. Chtěl vyložit tu nejčistší teorii, aby založil ten nejkompletnější komunistický systém. Jako předpoklad k důkazu této nadřazenosti, musel ukázat, že všechny socialistické teorie všech jeho předchůdců jsou bezcenné, chybné, nicotné nebo směšné. Musel ukázat, že socialismus utopistů byl bláznivý koktejl obnošených a pochybných idejí. že Proudhon je podezřelým vetřelcem v říši socialistického myšlení. že Lassalle, Bakunin a Johann Schweitzer jsou nasáklí buržoazní ideologií a pravděpodobně se zaprodali nepříteli. Pouze On, Marx, má znalosti té pravé doktríny. Jemu patří krystalicky čisté vědomosti; on samotný objevil kámen mudrců; ryzí koncepci socialismu; božskou pravdu. S hrozným hněvem, sžíravým sarkasmem a hlubokým nepřátelstvím odmítal všechny ostatní názory, bojoval proti všem odlišným přesvědčením a pronásledoval všechny myšlenky, které něměly původ v jeho vlastním mozku. Neexistovala moudrost kromě jeho moudrosti a socialismus krom toho socialismu, který hlásal, žádná spása mimo hranice jeho vlastní doktríny. Pouze jeho dílo bylo esencí intelektuální čistoty a vědecké integrity. Jeho systém byl Aláh a on byl jeho prorokem.“[118]

Marxova neochota tolerovat cokoliv, co považoval za neposlušnost, byla příčinou mnoha rozkolů v Evropském revolučním hnutí, z nichž některé byly zbytečné. Dokonce i Franz Mehring, autor polooficiální Marxovi biografie, musel připustit, že během hádky s Lassallem, zakladatelem Německé sociálně-demokratické strany, si Marx nebral servítky. “Ve svých dopisech Engelsovi Marx proklíná Lassallovu činnost s vášnivostí, která někdy přerůstá až v hrubou nespravedlnost.”[119] Marxovy výrazy jako “malej židák,” nebo “židovskej negr” určitě nesvědčí o duchu nestrannosti.[120]