Neproletářský příbytek

Výdaje, jak dobře víme, mají tendenci růst spolu s růstem příjmů. S dědictvím po matce v rukou se Marx se svou rodinou přestěhoval do nového domova v březnu 1864, krátce před tím, než se k němu dostala zpráva o dědictví po Wolffovi. Toto představovalo skok do vyšší střední třídy. Paynův popis Marxova domova (a fotografie v jeho knize) je dost názorný: „Nikdo, kdo by přišel na návštěvu do nového domu na Maitland Park Road, by si ho nemohl splést z příbytkem dělníka. Byl prostorný a útulný, s římsami okolo oken a elegantními korintskými sloupy na začátku schodiště, s malou zahrádkou vepředu a velkou zahradou vzadu. Dům dělal dojmem slušného blahobytu. Lékař, vyšší úředník nebo obchodník pracující ve městě by v něm nepůsobili nepatřičně.“[85]

Karel Marx zůstal v tomto domě do roku 1875, kdy se přestěhoval do jiného, který se očividně velmi podobal domu v Maitland Park (jeho poslední sídlo bylo zničeno během Druhé světové války). Jeho žena Jenny pořádala v roce 1864 maškarní ples, což byla další rána pro Marxovi finance, a v dalších letech se to opakovalo.[86] Bezpochyby tyto plesy sloužily Marxovým jako připomínka jejich bezstarostného mládí. Jeho výběr domů dozajista potvrzuje postřeh Logana Pearsala Smithe: „Všichni reformátoři, jakkoliv jsou přísní ve svém sociálním uvědomění, žijí v natolik velkých domech, jaké si jen mohou dovolit.“[87]