Otec věděl svoje

Nakonec to byl Marxův otec, který nejlépe vystihl život svého syna, přestože to učinil v roce 1837, kdy jeho synovi bylo pouhých 19. Nežil dost dlouho na to, aby viděl, jak jeho prorocké spekulace došly naplnění; zemřel v roce 1838. Úvodní odstavec tohoto dopisu by měl být přetištěn v každé Marxově biografii; ačkoliv jsem ho dosud neviděl v žádné.

„Je pozoruhodné že já, který jsem od přírody líný spisovatel, se stávám tak nevyčerpatelným, když mám psát tobě. Nechci a nebudu zakrývat, že mám pro tebe slabost. Čas od času se moje srdce těší z pomyšlení na tebe a na tvoji budoucnost. A přece se nemohu zbavit představ, které ve mně vzbuzují smutnou předtuchu a děsí mně, jako bych byl náhle zasažen bleskem: souzní tvé srdce s tvou myslí a tvým talentem? Je v něm místo pro pozemské, ale vznešené city, které jsou v tomto slzavém údolí pro člověka tak podstatně konsolidující? A jelikož toto srdce je očividně ovládáno démonem, který není dán všem lidem, je tento démon nebeský nebo Faustovský? Budeš někdy – a to není ta poslední bolestivá pochybnost v mém srdci – budeš někdy schopen skutečně lidského domácího štěstí? Budeš - a tato pochybnost mě mučí od chvíle, kdy jsem si zamiloval jistou osobu jako svoje vlastní dítě [Jenny von Westphalen] – budeš někdy schopen učinit šťastnými ty, které máš okolo sebe nejblíže?“[139] O jedenáct let později Karel uveřejnil Manifest komunistické strany. O třicet let později uveřejnil Das Kapital. Tou dobou bylo již jasné, že démon nebyl nebeský, jak měl jeho otec podezření. Skutečným osobním modelem pro Marxe – na rozdíl od jeho ideologického modelu – nebyl Prométheus, ohňonoš, ale Faust, který uzavřel nesrovnatelně špatnou dohodu.