Penze od Engelse
Když se Engels rozhodl prodat svůj podíl v rodinné firmě v roce 1869, napsal Marxovi a tázal se ho, kolik peněz potřebuje na zaplacení všech svých dluhů. Marx obratem odpověděl, že by stačilo Ł210, z “čehož by 75 bylo pro zastavárny a na úroky.”[88] V červenci Engels urovnal své účty s firmou a byl schopen splatit Marxovy dluhy a zařídil mu roční penzi Ł350. Přesto Marx prohlásil, že ani tato velká suma mu nestačí k pohodlnému životu. O rok dříve v dopisu Kugelmannovi napsal: „Můžete si být jist, že jsem často zvažoval opuštění Londýna a usazení v ženevě, a probíral jsem to nejen se svou rodinou, ale i s Engelsem. Zde utrácím asi Ł400 až Ł500 ročně; v ženevě bych mohl žít za Ł200.“[89]
Marxův příjem, užijeme-li čísla prezentovaná roku 1867 R. Dudley Baxterem z Londýnské statistické společnosti, by jeho rodinu řadil mezi 120 000 nejbohatších rodin Anglie a Walesu. Nějakých 5,1 milionu rodin žilo pod jeho úrovní. Po roce 1869 ho jeho pravidelná roční penze řadí k horním dvěma procentům Britské populace.
Krátce řečeno, Marx se necítil schopen žít pohodlně s příjmem větším, než jaký v té době mělo 98% Angličanů – tedy národa, který byl per capita nejbohatší v tehdejším světě.[90] Jakkoliv to zní neuvěřitelně, většina jeho životopisců to popsala způsobem obdobným tomuto: „Jeho starosti ovšem skutečně skončily až roku 1869, kdy Engels prodal svůj podíl v přádelně bavlny a byl schopen Marxovi zařídit stálý, ačkoliv skromný roční příjem.“[91] Takto bývají přepisovány dějiny.