Subvencování začíná
Karel Marx, samozvaný filosof, ekonom a sociální teoretik průmyslového proletariátu devatenáctého století, byl buržoazní synek buržoazního otce. V roce 1816, dva roky před jeho narozením, se Marxův otec zřekl svého židovského původu, vstoupil do oficiální státní protestantské církve a umožnil tak své rodině plně se integrovat do řad tehdejší buržoazní společnosti. Dá se tedy očekávat, že Heinrich (pův. Herschel) Marx, úspěšný právník, chtěl, aby se jeho synovi v „reálném světě” vedlo dobře. Poskytl mladému Karlovi obecné humanistické vzdělání, nejprve na Trevírském gymnásiu, poté na universitách v Bonnu a v Berlíně.
Karel se nejprve zapsal na universitu v Bonnu, ale trávil tam veškerý svůj čas pitím a souboji, což bylo typické pro ty mladé muže, kteří aspirovali na místa u státní byrokracie po získání diplomů.[7] Marxův otec tudíž trval na tom, aby Karel přestoupil na daleko přísnější Berlínskou universitu. Ludwig Feuerbach jednou o Berlínské universitě poznamenal: „Jiné university jsou hotovými bakchanáliemi ve srovnání s touto ponurou dílnou,”[8] a Heinrich Marx nemohl udělat více, než poslat svého syna právě do takové instituce. Nicméně tento pokus stejně selhal.
O Marxově životě v následujících pěti letech víme jen relativně málo. Nahromadil spustu dluhů, dostával neustálou finanční podporu od svých rodičů (jeho otec zemřel v roce 1838) a nejvíce času trávil v takzvaném Doktorklubu, spolku asi třiceti mladíků, kteří se scházeli v Café Stehely. Bylo to zde a pak ještě při mimoosnovové četbě, a nikoliv v posluchárnách, kde získal většinu svého vzdělání.[9]
Jako student universit v Bonnu a Berlíně utratil ohromná množství peněz svého otce. To byl zvyk, kterého se již nikdy nezbavil: utrácet peníze jiných lidí. Vyžadovalo to přijmutí celoživotní strategie doprošování se. V prosinci 1837, několik měsíců před smrtí, mu otec napsal dlouhý, zoufalý a kritický dopis. Je očividné, že otec znal svého syna velmi dobře. Detailně popisuje jeho zvyky – zvyky, které mu již zůstaly nadosmrti:
„Pro boží smilování!!! Nepořádnost, zatuchlé výpravy do všech vědních oborů, zatuchlé hloubání pod ponurou olejovou lampou; zmatené pobíhání v učeneckém županu a s neupravenými vlasy místo zmateného pobíhání pro korbel piva; nespolečenské odchody se zanedbáním veškerého dekóra a dokonce i uznání pro otce… A zde, v této dílně nesmyslné a bezúčelné učenosti má být zasazeno ovoce, které by osvěžilo tebe a tvou milovanou [Jenny von Westphalen] a zaděláno na sklizeň, která poslouží k naplnění tvých posvátných závazků!?”[10]
Zoufalý umírající muž se pak uchýlil k sarkasmu, zcela zaslouženému, ohledně schopnosti svého syna utrácet peníze:
„Jako by snad byl boháčem, můj pan syn utratil za jeden rok téměř 700 tolarů navzdory všem dohodám, navzdory všemu využití, zatímco ti nejbohatší utratí méně než 500. A proč? Nebudu ho obviňovat, že by byl hejsek nebo marnotratník. Ale jak může člověk, který každý týden objeví nový systém a zboří veškeré výsledky, ke kterým tak pracně dospěl, jak může, táži se, dbát na takové triviality? Jak by se mohl podrobit malichernosti řádu? Každý si může sáhnout do jeho kapsy a každý ho může podvést, pokud ho přitom nevyruší v jeho studiu, a brzy si samozřejmě objedná další peníze.“[11]
Chudák podvedený Heinrich! Četl dopisy svého syna, které detailně popisovaly ohromné množství četby, které mladý pán zvládl, nevědom si toho, že mladý pán tráví nekonečné noci v místním hostinci s ostatními “mladými Hegeliánci” z Doktorklubu. Připomínajíc si svou zkušenost z Bonnu – nucené přemístění – Karel nepsal o tomto obvyklém kolegiálním užívání zdrojů svého otce. A tak si starý pán myslel, že „můj těžce pracující talentovaný Karel tráví bezesné noci vzhůru, oslabuje si svou mysl a své tělo seriózním studiem, odpírá si veškerá potěšení, aby se věnoval vznešeným abstraktním tématům, ale to, co dnes vybudoval, zítra zase zničí a na konci zničí svou vlastní práci a neosvojí si nic z práce druhých.“[12] Co „pilná včelka” Karel doopravdy dokázal v zimním semestru 1837-38? Zapsal si jeden jediný předmět: kriminální právní procedury. (Bohužel z něj nepochytil dost na to, aby se vyhnul budoucím potížím s legálními autoritami několika států, 1842-49) Syn svého otce celý rok podváděl. Na Berlínské universitě si během tří semestrů zapsal pouze sedm předmětů. A během následujících čtyř let pouze šest dalších.[13] Nezískal titul v Berlíně. Nikdy nesebral odvahu dostavit se k závěrečným rigorózním zkouškám. V roce 1841 graduoval na universitě v Jeně s doktorátem z filosofie (nikoliv práva, jak doufal jeho otec). Díky možnostem německého universitního systému té doby Marx nikdy nemusel Jenu navštívit osobně, stačilo zaslat svou disertační práci poštou a doktorský titul byl na světě.
Jeho disertační práce nese název „Rozdíl mezi Démokritovskou a Epikúrejskou filosofií přírody”; což je přiměřeně úzké téma pro disertaci. Tato práce je ještě méně zajímavá, než její název naznačuje.[14] Čtenář by si měl povšimnout, jak vzdálené je to téma od čehokoli, co Marx následně napsal. Později si svou disertační práci nechal vytisknout jako knihu. Anglická verze má 72 stran. Tato práce nikdy nehrála žádnou roli v Marxismu nebo v čemkoli jiném, ale poslední věta předmluvy v tištěné verzi je zajímavá, protože odhaluje Marxův vztah k Bohu a autoritám: „Prométheus je tím nejvýznamějším mučedníkem ve filosofickém kalendáři.“ Předchází tomu řecká citace z Aeschylova Spoutaného Prométhea: „Buď si jist tímto, nevyměnil bych svůj zlý osud za tvoje poddanství. Lépe být služebníkem této skály než věrným poskokem Otce Dia.“[15] A nejlepší ze všeho je předstírat, že jsem služebníkem skály a nechat otce a přátele financovat tuto iluzi.
7) Srov. Max Weber, „Národní charakter a Junkeři“ (1917), v H. H. Gerth a C. Wright Mill, From Max Weber: Essays in Sociology (New York: Oxford University Press, 1946), kapitola 15.
8) Citováno v Franz Mehring, Karl Marx: The Story of His Life, překlad Edward Fitzgerald, (1933; Ann Arbor: University of Michigan Press, 1962), str. 9.
9) Toto je ovšem obecný případ toho, kdy velmi bystří mladíci vstoupí na Universitu. Učebnice je nudí. Lekce v učebnách je nudí. Evropské přednášky jsou notoricky nudné a přednášky na Německých universitách v devatenáctém století nastavovali laťku v nudnosti. Oxfordské přednášky byly nudné, jak tvrdil Adam Smith. Ale alespoň nebyly Německy.
10) Herschel Marx pro Karla Marxe, 9 prosince 1837; Marx a Engels, Sebrané spisy 1, str. 688.
11) Ibid. 1, str. 690
12) Idem.
13) Předměty jsou vyjmenovány v ibid., 1, str. 703-4.
14) Pro milosrdně stručné shrnutí Marxovy disertační práce viz. Henry F. Mins, „Marxova doktorská disertace,“ Science and Society 12 (1948): 157-69.
15) Sebrané spisy, 1, str. 31.