Úvod
Můj zájem k prozkoumání života a učení Karla Marxe probudila esej od Louise J. Hallea. Narazil jsem na Marxovo „Náboženské drama“ krátce poté, co bylo v říjnu 1965 vydáno. Halle si si na začátku své eseje položil velmi důležitou otázku: Proč se Marx stal tak důležitým? Jeho odpověď: Marx byl náboženský vizionář.
„Co udělal tento člověk, že to zanechalo tak velký vliv v dějinách? Jako revolucionář, organizující revoluční akce, nebyl lepší než jiní jeho současníci. V ekonomii dospěl dále, zakládajíce svůj systém na poměrně naivní pracovní teorii hodnoty, ale nebyly to jeho ekonomické výkony, co mu zajistilo místo v učebnicích. Jako politický analytik určitě nebyl tak dobrý, jako jeho současník, kteří dosáhl menší slávy, Walter Bagehot; jako sociální filosof nedosahoval úrovně Alexise de Tocquevilla. Jeho rozvinutí sociologického pohledu, že lidské představy reflektují materiální okolnosti produktivního života, by mu zajistilo místo v dějinách sociologie. Ale těžko souměřitelé s rozsahem jeho vlivu.“ „Marx byl výjimečným, jak myslím, nikoliv jako muž činu nebo akademický myslitel, ale jako jeden z velkých vizionářů v dějinách. Byl to Karel Marx, který měl ohromnou a fascinující vizi lidské společnosti a který na základě této vize vytvořil přesvědčivý mýtus – tímto byl Marx mimořádný mezi svými současníky. Měl více ze sv. Pavla než ze společenského vědce nebo vzdělaného učence. Jeho mise také začala Cestou do Damašku.“[1]
Ptal jsem se sám sebe: Má Halle pravdu? Co se týče Marxových intelektuálních výkonů, tak se obecně dá říci, že ano: Marx nevynikal jako učenec. Co se týče vlivu Marxovy náboženské vize, tak má také pravdu, ačkoliv si nejsem vědom žádné zkušenosti Damašského typu. Marx ztratil svůj mladický zápal pro křesťanství téměř přes noc, krátce po maturitě na gymnáziu ve svých prvních letech na vysoké škole. V maturitním eseji na dané téma: „Úvaha mladého muže o výběru povolání“ Marx dává na jevo podobné buržoazní sentimenty jako toto: „Hlavním rádcem, který musí řídit výběr naší profese, je blahobyt lidstva a naše vlastní zdokonalování.“[2] Jak se z mladého muže, který psal tato slova v roce 1835, stal filosof třídního boje a revoluce o jedno desetiletí později? Jedna věc je jistá, jak uvidíme: tato konverze k revolučnímu komunismu nebyla způsobena jakoukoli osobní zkušeností s útlakem či chudobou.
Jeho radikálně protikřesťanská nevydaná jednoaktová hra „Oulanem“ je nedatovaná, ale bylo to jedno z ranných děl.[3] Oulanem je anagram: oulanem = Manuelo = Immanuel = Bůh. Immanuel je slovo z Nového zákona znamenající „Bůh s námi“ (Matouš, 1:23).[4] Marxova báseň z roku 1841 „Hráč“ publikovaná v Berlínském literárním časopise Athenaeum, odhaluje rozsah jeho protikřesťanského smýšlení. Payne jí přetiskuje.[5]
Look now, my blood-dark sword shall stab
Unerringly within thy soul.
God neither knows nor honors art.
The hellish vapors rise and fill the brain.
Till I go mad and my heart is utterly changed.
See this sword-the Prince of Darkness sold it to me.
For he beats the time and gives the signs.
Ever more boldly I play the dance of death.
Proč ale Halle srovnává Marxe se sv. Pavlem? To mě v Halleho eseji trápilo nejvíce. že Karel Marx nabídl lidstvu náboženské drama je jisté: to, že by mělo mít něco společného se zkušeností nebo teologií sv. Pavla je chybným výkladem Marxova náboženství, jelikož to jeho bylo modernizovanou verzí dávného heretického náboženství revoluce.[6] Na co chci v tomto stručném životopisném přehledu poukázat především je skutečnost, že Marx byl od samého začátku své kariéry subvencován, a po její větší část subvencován dobře. Celý svůj život žil na podpoře, ačkoliv tato podpora pocházela od soukromých a nikoliv veřejných subjektů. Obraz Marxe jakožto Prométheovské postavy čelící nesmírným překážkám, přežívá dodnes, ale tato legenda je stejně mystická, jako Prométheus sám. Je produktem Marxovy schopnosti sebepropagace.
1) Louis J. Halle, „Marxovo náboženské drama,“ Encounter 25 (říjen, 1965):29.
2) Marx, „Úvaha mladého muže o výběru povolání“ (srpen, 1835) v Sebraných spisech Karla Marxe a Bedřicha Engelse (New York: International Publishers, 1975) díl 1, str. 8.
3) Tato báseň anglicky vyšla ve sbírce Roberta Payneho The Unknown Karl Marx (New York: New York University Press, 1971) str. 63.
4) „Oulanem“ je v 1. dílu Sebraných spisů, str. 588-607. Porovnejte s jeho školní esejí z roku 1835 „Jednota věřících v Kristu,“ str. 636-39.
5) Payne, The Unknown Karl Marx, str. 59. Tato báseň a náhlá ztráta víry u Marxe vedla pastora Richarda Wumbranda, který byl obětí komunistického žalářování, k závěru, že Marx byl příslušníkem nějakého satanského kultu: Marx and Satan (Westchester, III.: Crossway, 1985), kapitola 2. Wurmbrand cituje z The Rebel Alberta Camuse, který tvrdí, že přibližně 30 svazků Marxových materiálů leží v Moskvě a dosud nikdy nebylo publikováno. Wurmbrand napsal do Marxova institutu a obdržel odpověď od pana Metchedlova, který mu napsal, že Camus lže, a že dosud nebylo publikováno přes 85 svazků kvůli Druhé světové válce. Toto napsal v roce 1980, 35 let po konci války. Wurmbrand spekuluje, že v těchto nevydaných materiálech by mohly být důkazy Marxova satanismu.
6) Gary North, Marx’s Religion of Revolution (Nutley, N.J.: Craig Press, 1968). Přetištěno v roce 1988 s dodatečnými materiály, Institutem pro křesťanskou ekonomii v Tyleru v Texasu.