Závěr

Jak můžeme shrnout život a myšlení člověka, jehož slova po jeho smrti změnila svět? Jak můžeme doufat, že porozumíme jeho motivaci? Historik Donald Treadgold, který si položil tuto otázku, připouští, že na ní neexistuje žádná jednoduchá odpověď, ale poukazuje na zapomenutý zdroj primárních dokumentů, které, jak věří, vrhají světlo na Marxův pohled na svůj život.[133] V roce 1865, dva roky před uveřejněním Kapitálu, napsal Marx tato slova do návštěvní knihy u jedněch příbuzných:

Vaše představa o štěstí: „bojovat“

Vaše představa o neštěstí: „podrobit se“

Vaše hlavní charakteristika: „jednota záměru“

Říká nám to, jaký byl? Jenom natolik, nakolik to odhaluje celoživotní sebeklam. Bojoval? Samozřejmně bojoval celý svůj život, zřídka proti konkrétním hlavním intelektuálním postavám kapitalismu, ale hlavně proti neznámým (tehdy i dnes) a nevýrazným Německým intelektuálním protivníkům, většinou socialistům a ateistům. Proudhon je jedna z mála jeho kompetentních obětí.

Podrobil se? Podroboval se celý svůj život Engelsově benevolentní charitě. Ekonomicky si ho Engels vydržoval. Svého nemanželského syna odmítl veřejně uznat za svého a dokonce nechat ve svém domě ze strachu ze skándálu mezi tehdejší socialistickou komunitou a také ze strachu před žárlivostí svojí ženy.[134] Donutil matku, aby dítě dala k chudým pěstounům.[135] (Neochvějný Prométheus!) Od Marxovi smrti v roce 1883 až do své vlastní v roce 1890, byla Helene Demuthová hospodyní u Engelse a rozšířily se zvěsti, že to Engels byl otcem jejího syna.[136]

Zachoval si svůj jednotný záměr? Po 49 roce věku už nenapsal žádnou knihu, ale místo toho se pohřbil v horlivém, nikam nesměřujícím čtení – navrátil se ke zvyku ze svého mládí, kdy četl dnem i nocí (mezi celonočními dýchánky v místním lokále),[137] ale nikdy se nedostavil k rigorózním doktorským zkouškám. Krátce řečeno, jeho arogance byla sebeklamem. Také se mu podařilo úspěšně oklamat velkou většinu jeho buržoazních akademických komentátorů, kteří považovali jeho verbální vzpruhy za bernou minci.

Jeho zvolenou veřejnou maskou byl obraz Prométhea přinášejícího oheň. Nenáviděl „autoritativní“ křesťanské náboženství. Sebevědomě revoltoval proti Bohu buržoazní civilizace ve jménu proletariátu a estachologii bezprostředního a imanentního komunistického mileniálního ráje. Jako Prométheus přinesl do lidské společnosti oheň – či jak to vyjádřil Billingotn, Marx se svými revolučními kolegy vnesli oheň do lidských myslí.[138] Oheň, který stále zuří.

Marx je důležitý kvůli náboženství, které ho vzývá, nikoliv kvůli systému, který dal dohromady. Je důležitý, protože poskytl zdánlivě vědecké zdůvodnění démonické revoluce. Zmocnil se myslí několika generací krvavých revolucionářů a ideologických gangsterů. Byla to vize estachologické apokalypsy a nikoliv nabubřelá učenost, co si dobylo vítězství. Poskytl generacím intelektuálů to, co hledali nejvíce ze všeho: přimknutí se k politickým vítězům, ať už zprostředkovaně, nebo přímo. Bylo také emocionálně vyhovující, že Marx je členem jejich společenské třídy. Karel Marx, stejně jako Lenin, posloužil jako prorok, nikoliv k proletářskému vítězství, ke kterému nikdy nedošlo, ale k buržoaznímu vítězství, chytře se maskujícímu jako proletářské vítězství. Posloužil jako podomní obchodník s oblečením, prodávající stylové proletářské džíny na maškarní slavnosti dekadentní střední třídy. Aby vypadaly autenticky, než budou dodány módy chtivým zákazníkům, Marx-Engelsovské džíny jsou potrhané, stejně jako kosti sta milionů jejich obětí.