Mises.cz

Mises.cz
předchozí kapitola
zpět na knihu
následující kapitola

Životní styl

Očividnou otázkou je: kolik peněz to bylo při jejich kupní síle? Dost. Statistická data z tohoto období nejsou příliš spolehlivá, ale můžeme se pokusit o použitelný odhad. Průzkum z února 1848, když vypukla revoluce, naznačuje, že průměrná mzda v Paříži byla okolo čtyř franků denně[65], či okolo 1 250 franků ročně (při práci šest dní v týdnu 52 týdnů v roce). Během přibližně jednoho roku v Paříži Marx utratil okolo 6 800 franků a 1 800 tolarů, šestinásobek průměrného ročního výdělku (a to nepočítáme 2 000 franků za Deutsche-Franzosische Jahrbucher.) a to nemusel pracovat 52 týdnů, aby si na to vydělal.

Jaké byly životní náklady v Paříži? Jeden průzkum z roku 1845 naznačuje, že minimální výdaje bezdětné rodiny v Paříži se pohybovaly okolo 750 franků ročně.[66] Marx měl v roce 1844 jen jedno dítě, čili i kdyby jeho výdaje byly dvojnásobné, mohl přežívat. Jeho příjem v tomto roce byl deset až jedenáckrát vyšší než minimální výdaje Pařížské rodiny. (Nezkoumal jsem otázku životních nákladů v Bruselu. Je nepravděpodobné, že by se nějak drasticky lišily. Tehdy existoval mezinárodní zlatý standard, volný pohyb lidí a rostoucí obchodní konkurence. Všechny tyto faktory by přispěly ke srovnání životních nákladů v hlavních městech.)

Zvažme tyto poměry ve srovnání s dnešními příjmy ve Spojených státech. Zaprvé si připomeňme, že v roce 1844 nebyly daně z příjmů. Daně byly celkem nízké, někde pod dvoucifernou úrovní. Pokud se rodina dnes dostane na úroveň chudoby okolo $8500 ročně v roce 1985[67] a jestliže předpokládáme, že průměrná chudá rodina toto všechno utratí, pak Marxova rodina utrácela ekvivalent $85 000 po zdanění (v dolarech roku 1985) či $125 000 před zdaněním. To by ho řadilo mezi horní dvě procenta. Pokud k útratám dnešní rodiny na hranici chudoby připočteme stravenky, bezplatné vzdělání, zdravotní služby a další moderní sociální benefity, pak je hranicí chudoby pro Americkou rodinu v roce 1985 o něco více než $10 000, což znamená, že by Marx ročně utrácel ekvivalent $100 000 po zdanění. Marx, stručně řečeno, nebyl hladovějícím proletářem. Podle jakéhokoliv standardu to byl v roce 1844 celkem bohatý muž.

Nakolik je mi známo, tak jsem prvním výzkumníkem, který pátral po těchto datech, aby srovnal Marxův příjem a životní úroveň. Jistě nejsem jedinou osobou dost bystrou na to, aby jí něco podobného mohlo napadnout. Zde ovšem trpíme kombinací lenosti části učenců zabývajících se Marxovým životem a prvkem důstojného mlčení: diskutovat o těchto věcech by mohlo vést k rozplynutí mýtu o Marxově chudobě. Také by to vzbudilo pochybnosti o jeho celoživotní sebestilizaci jako Prométheovské postavy Evropského proletariátu. Pouze pokud někdo konečně předloží důkaz, že skutečně v roce 1848 daroval 5 000 franků Belgickým dělníkům, můžeme mít rezervovaný soucit s „chudým“ Karlem.

Léta jeho vážných finančních potíží začínají rokem 1848, ale v té době již jeho filosofie dialektického materialismu a komunismu byla vykrystalizovaná. Krátce řečeno, jeho životní filosofie vznikala v době pozoruhodné prosperity. Stal se samozvaným „hlasem proletariátu“ ještě před tím, než utrpěl finančními těžkostmi, které si sám způsobil. Na rozdíl od proletariátu, nikdy po roce 1844 neměl stálé zaměstnání a jeho Pařížská práce trvala méně než rok.

Marx se v roce 1848 vrátil do Kolína a začal vydávat další noviny, Neue Rheinische Zeitung. V únoru dalšího roku se dostal před soud a byl obviněn z podvracení. V květnu publikoval plamenné „rudé vydání“ – doslova vytištěné rudým inkoustem – jelikož měl být tak jako tak vypovězen. Odešel do Francie, ale odtud byl vypovězen o tři měsíce později (v srpnu 1849). Poté odcestoval do Londýna, který se spolu se Švýcarskem stal domovem většiny radikálů uprchlých po revolucích 1848. Zde strávil větší část svého zbývajícího života.

předchozí kapitola
zpět na knihu
následující kapitola

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed