10. Bohatství tvoří bohatství

Lidé, kteří přišli k bohatství pomocí poskytování zboží a služeb, jež si ostatní dobrovolně zakoupí, osvobodili celé zástupy od přirozeného stavu chudoby a hladu. Aby člověk vydělal  bohatství, musí nabízet zboží či služby, které ostatní lidé považují za hodnotnější než určité množství peněz, kterého se při směně vzdávají. [1] Z jedince, který vyrobí a prodá milion zařízení milionu lidem při ceně jednoho dolaru za zařízení, se stane milionář. Každý z jeho zákazníků však – skrze nákup zařízení – získá něco víc než hodnotu jednoho dolaru. Proč? Jednoduše proto, že pokud by zákazník nepovažoval hodnotu zařízení za vyšší, než je hodnota jednoho dolaru, pak by si zařízení vůbec nekoupil. Získaná hodnota je zcela subjektivní. Pokud však každý zákazník pociťuje po nákupu zvýšený prospěch ve výši alespoň jednoho dolaru, pak celá skupina zákazníků získala za své peníze bohatství ve výši alespoň jednoho milionu dolarů.

Protože získávání bohatství na trhu je závislé na hodnocení nabízeného zboží a služeb druhými lidmi, znamená větší příjem jednoho člověka rovněž větší pociťované bohatství (blahobyt) druhého člověka. Tato nezbytná dvoustrannost ve zvýšení bohatství je přítomna i při směně práce za mzdu. Hodnota práce je pro zaměstnance nižší než vydělaná mzda, zatímco pro zaměstnavatele je tomu naopak. Jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel se tedy stávají bohatšími, než kdyby ke směně nedošlo.

Je samozřejmě pravda, že očekávání zúčastněných stran se nemusí vždy naplnit. Mezi běžné příklady takové situace patří například nákup auta, u kterého se ukáže, že je to „kraksna“; ranní bědování nad posledním panákem předešlého večera; nákup akcie, která později ztratí většinu hodnoty; či přijmutí zaměstnání, které nás po určité době přestane naplňovat. Ve všech případech jsme však v daný čas považovali směnu za přínosnou pro náš blahobyt.

Když před sebou máme tok peněz plynoucích od jedné osoby k druhé, většinou vnímáme pouze příjem prodávajícího, nikoli kupujícího. Vlády se rovněž soustředí pouze na prodávající, když užívají termínů negativní a pozitivní platební bilance vztahující se k nákupům a prodejům z a do zahraničí. Když však něco koupíme – auto, počítač, oblek, či šaty – tak máme mnohem větší potěšení ze zakoupené věci, než kdybychom si utracené peníze ponechali. Samotné slovo „obchod“ je synonymem pro dobrovolnou směnu a tím pádem i „pozitivem“ pro každou ze zúčastněných stran.

Vykazované schodky a přebytky v obchodní bilanci jsou věcí fikce, protože kdyby jeden z obchodníků chápal transakci jako deficitní, nikdy by k žádnému obchodu nedošlo. Pouze nemožnost započíst všechny převody peněz za poskytnuté služby mezi zúčastněnými obchodními partnery může budit zdání nevyrovnané bilance. Když si od prodavače přes ulici koupím bochník chleba, nenazveme tuto transakci za nevyrovnanou, tj. pozitivní pro prodavače a negativní pro mě. Pokud však na ulici mezi mnou a prodavačem vede státní hranice, pak bude můj nákup považován za deficit obchodní bilance pro mou zemi a přebytek pro zemi prodavače.

[1] Bohatství je vydělané, pokud k němu daný jedinec přišel pomocí dobrovolné směny, zatímco bohatství získané pomocí podvodu, vydírání, krádeže či jiné nedobrovolné interakce je bohatství ukradené.