19. Pracovní místa a prosperita

Pracovní místa sama o sobě nejsou zdrojem prosperity; ta je vytvářena produkcí zboží a služeb, kterých si lidé cení. Uměle vytvořená místa, při kterých nedochází k tvorbě hodnotných statků, prosperitu netvoří.

Představme si například, že požár poškodí dům v jedné vesnici. Místní truhlář je tím nadšen, protože má díky požáru příležitost dobře si vydělat. O co však truhlář zbohatne, o to majitel domu zchudne. „Dobrá,“ můžete namítnout, „jedná se o hru s nulovým součtem, když bereme v úvahu pouze peníze, ovšem truhlář získal zaměstnání a svou prací na domě přispěl k bohatství dané komunity.“

V takovém případě byste však ignorovali to, co by truhlář dělal, kdyby se nevěnoval poničenému domu. Po opravě tohoto domu není komunita o nic bohatší, než před požárem. Komunita tedy nezbohatla. [1] Pokud by se truhlář místo opravám věnoval stavbě zcela nového domu, zvýšilo by se bohatství o tento nový dům.

Opět můžete namítnout: Co když neměl truhlář v době požáru nic na práci? Odpovědí je, že pokud není truhlář nijak vytíženým povoláním, pak nejsou jeho služby příliš poptávány ze strany spotřebitelů. Ve svobodné společnosti si lidé volí taková povolání, která naplňují spotřebitelské preference; povolání, jehož výstup není poptáván, se lidé naopak budou vyhýbat. Zpětná vazba volného trhu tak vede k vyšší společenské prosperitě, protože produktivní úsilí jedinců bude usměrňováno na základě spotřebitelských preferencí. Pokud jsou však zaměstnání, jejichž výstupy nejsou na trhu poptávány, uměle podporována v rámci rozličných „pracovních programů“, pak společnost plýtvá produktivitou takto zaměstnaných jedinců a přichází o hodnoty, které by mohly být vytvořeny v jiných odvětvích.

Pokud je to práce samotná, která údajně stojí za bohatstvím společnosti, pak můžeme podpálit všechny naše domy a zaměstnat tak všechny členy společnosti opravnými pracemi. To je samozřejmě do očí bijící absurdita. Všichni si dokáží představit škodu, která by vznikla, kdyby se masa lidí musela namísto svých předešlých aktivit věnovat obnově své komunity do předešlé podoby. Někdo však může prohlásit, že daná situace není tak hrozná – všichni lidé jsou přece zaměstnaní. Stejně jako v době války čelíme iluzi prosperity v podobě masové výroby tanků, lodí a dalšího válečného materiálu; co však nevidíme, jsou všechna auta, jachty a další užitečné věci, které nemohly být vytvořeny. Ztrácíme ze zřetele všechny statky, které by mohly být vyrobeny masami vojáků, kteří místo toho pochodují, válčí a ničí.

[1] Oprava poničeného domu zlepší situaci komunity oproti současnosti, ale nezlepší situaci oproti stavu před požárem.