20. Zázrak jménem Dělba práce

Soběstačnost byla v dnešní době ve větší míře nahrazena dělbou práce. Při soběstačnosti je spotřeba jedince limitována jeho vlastním produktem. Spotřeba plně soběstačného jedince tak bude nejspíše omezena na uspokojování základních potřeb, jako jsou hlad a potřeba úkrytu. V rámci soběstačnosti je prosperita souhrnem osobní produkce. Při dělbě práce soustředí jedinec své produktivní úsilí pouze na úzký okruh zboží a služeb a ve své spotřebě je závislý na práci ostatních. Rozdíl mezi společností, kde panuje dělba práce, a společností, kde jsou všichni lidé soběstační, spočívá v možnosti směnit produkty své práce za produkty práce druhých lidí. Nezávisle na typu společnosti je tak jedincova produkce určujícím prvkem v jeho prosperitě a souhrn prosperit všech jedinců udává bohatství celé společnosti.

Dělba práce umožňuje každému člověku vyrábět zboží či službu, pro kterou je nejlépe vybaven, čímž zvyšuje svou vlastní prosperitu na jednotku vynaloženého úsilí. Nezáleží na tom, zda může jedinec vyrobit vše lépe než někdo druhý; jediné, na čem záleží, je, že daný jedinec dokáže některé věci vyrobit lépe než jiné věci. Bill Gates klidně může vymýšlet počítačový software a zároveň i sekat trávník lépe než jeho zahradník; oba dva na tom však budou lépe, když se Gates bude věnovat pouze softwaru a přenechá starost o zahradu svému zahradníkovi. Využívání jedinečného souboru schopností každého člověka tak obohacuje nejen samotného jedince, ale i celou společnost.